Takže dovolená skončila a já řešil svoji budoucnost. Letenku
směr domov jsem měl na 13. května, bez stop overu v Soulu, kam jsem se
chtěl podívat. Na zadku v Aucklandu
se mi taky 14 dní sedět nechtělo, takže byla jediná možnost zajít do centra a
pořešit to přímo s korean air, protože servis student agency je na moje
poměry jaksi pomalý. Neozývají se mi skoro dva týdny. Už předem jsem věděl, že
si musím za změnu data připlatit a ještě přihodit tisícovku za změnu typu
letenku. Ta původní mi totiž neumožnovala se zdržet déle, než poletí první
letadlo směr Praha. Suma sumárum mě to vyšlo na stejné peníze, jako kdybych
dřepěl na Novém Zélandu do toho 13.5. a platil nájem za bydlení. Takže nebylo
co řešit. Mohl jsem letět hned druhý den, ale to bylo moc na rychlo, takže jsem
to nechal na čtvrtek ráno. (To bylo pondělí) Přece jenom jsem stále neviděl nic
z Aucklandu a nějaký den navíc se bude hodit. Atrakce typu Mt Eden a One
Three Hill jsme spojili s prohlídkami bydlení pro Katku, která na Zélandu
ještě chvíli zůstane a bude se snažit vybojovat work permit. :-) Všechno to
bylo v centru, resp. 30km z našeho baráku, tak jsme si udělali
celodenní výlet. Původně jsem chtěl ještě na Sky Tower, což má být nejvyšší
stavba na jižní polokouli. (informace z roku nevim) Každý mi ale říkal, že
to samé je vidět i z Mt Edenu a navíc zadarmo. Proto jsem tuto věž
vynechal. Foto v galerii.
Před odletem mě ještě čekalo trochu papírování. První bod,
daňový úřad. Rád bych z nich dostal nějaké dolary, takže jsme vyplnili klasický
formulář jako v ČR a já navíc další canc, protože opouštím Nový Zéland.
Paní na přepážce chtěla i kopii letenky, kterou jsem samozřejmě neměl, tudíž
jsem vyfasoval obálku a musel jsem jim to celé poslat poštou. :-) Takže
ponaučení pro ostatní, kdo to čtete ze Zélandu.
Každopádně jsem rád, že jsme tam byli osobně. Paní nám lehce poradila u
sporných bodů a snad to celé klapne. Já bych měl dostat prašule šekem, který mi
pošlou poštou do ČR a pak si ho proplatím v bance. Druhý bod, zrušit účet
v NZ bance. To bylo snad ještě
jednodušší a celá akce nezabrala ani 10 minut. Podepsal jsem jeden papír,
všechny prachy dostal v hotovosti na ruku a odevzdal EFTPOS kartu.
Všechno klaplo, všechno se stihlo, všechno jsem viděl, takže
můžu uzavřít kapitolu Nový Zéland a zítra v klidu sednout na letadlo směr
Korea, kde si dám závěrečnou dovolenou před návratem do rodné vlasti.
