Nashledanou Tekapo

Měsíc

31.3.2012
Tak sny se staly realitou. Konečně máme vyděláno a jedeme dál, směrem na sever. Včera jsme ale byli na jedné atrakci tady v Tekapu. Je tu observatoř na sledování oblohy. Snad největší na Novém Zélandu, protože je nad Tekapem po většinu roku jasno, což jsme si sami ověřili na vlastní kůži. V noci je neskutečná kosa! Normálně by jsme tam asi nešli, ale když je to zadarmo. :-) (zařídili nám to v Peppers, jelikož jsme zaměstnanci) Jinak za to chtějí přes 100 dolarů za osobu. Nejsem žádný nadšenec, takže jsem byl vykulenej jen z několikanásobné zvětšeniny Měsíce a Saturnu, kde byl dokonce vidět i prstenec kolem této planety. (Bohužel nemám vyfoceno, jen měsíc) Jinak to byly prostě jen tečky na obloze, občas nějaká jiná galaxie. Zase shluk nějakých teček. Ostatní z toho byli unešení, ale nás ke konci zajímal jen čas a návrat do základního tábora, což pro nás bylo parkoviště u Peppers. Ráno jsme zase museli vstávat v 5:00 hod a hlásit se v práci. Naštěstí jsme si trochu pospali ten samý den odpoledne, takže jsme byli následující ráno, (dnes) celkem funkční. Teplotní rozdíly tu jsou celkem extrémní. Je tu přes den jasno a na sluníčku je to v klidu na triko a menší opalovačku. (18 stupňů, stín) Včera v noci (celá 2 hodinová exkurze je venku u různých teleskopů) jsem měl na sobě triko, svetr, mikinu, softshell bundu a ještě nám půjčili v rámci zájezdu péřovou polární bundu, plus jsem měl kulicha a stejně mi byla zima. Katka toho měla na sobě ještě víc. Celkem příjemný spaní v autě. :-) Takže moc nechápu ty lidi, co spí v domě na kolečkách celý rok. No nebylo to špatný, ale víc jak 15 dolarů bych za to nedal.
No a dnes jsem měl mít opět dvojitou šichtu, ale už od čtvrtka tam je za mě náhrada, nějaký David z Číny. Takže jsem se normálně zeptal, jestli tu jsem potřeba, že už pracovat nechci. :-) Bylo mi vyhověno a já tu teď sedím nad plastovou skleničkou vína a píšu tento článek. Ještě mi ani pořádně nedošlo, co se vlastně stalo. Po skoro měsíci a půl nastává opět dovolená a nás čeká zanedlouho Fidži. Začínali jsme ve dvou zaměstnání a za zhruba 6 týdnů jsme si vydělali plus mínus 4500 dolarů každý. Sice je tu všechno mnohem dražší než u nás, ale v přepočtu skoro 70 000 kč za měsíc a půl u dřezu s nádobím není špatný ne? :-) Takže nastává zasloužený odpočinek. Taky se budeme muset po tak dlouhé době podívat do krámu s jídlem. Není práce v Peppers, není jídlo. :-) Každý den jsme jedli tam a ještě si brali večeři, ovoce, dezerty s sebou do krabiček. Paráda, prostě žádné výdaje. Spali jsme na parkovišti u hotelu a jedli co hrdlo ráčí. Dneska mi tam hlavní šéfkuchař Tony povídá, že děkuje za moji pomoc, že si toho váží, že jsem dříč a ať si zajdu do lednice 3mx3m a naberu si na cestu, co unesu. :-) Tak něco jsme si vzali, ale s krosnou mi tam bylo blbý jít. No a zítra ještě využijeme zdarma kemp, už jsme celkem ostřílení borci, když parkujeme dole před závorou a chodíme si tam jak doma. Hold Češi se nezapřou a snaží se ochcat všechno. Prochází nám to celou dobu, co jsme v Tekapu. Byli jsme tam oficiálně asi jen 3x.
Už jsem dal na web i inzerát na auto. Bude-li zájem, prodám ho tady dole v Christchurch a přeletíme do Aucklandu letadlem. Sice to vyjde o chlup levněji, ale jak tak zjišťuju, máme oba mega věcí a bude rozhodně jednodušší se tam dopravit na kolech, než vzduchem. Alespoň budu mít ještě pár dní kde spát a balit všechny věci do batohů budu jen jednou, až poletím domu. :-) Byl jsem tento týden na technické (WOF) a žádný větší problém nebyl. Musel jsem tedy koupit dvě nové pneu, ale s tím jsem počítal od prvního dne na NZ, protože dvě pneumatiky vypadaly, jako když nastupuju k velké ceně Monte Carla za slunečna. :-) (žádný vzorek)
Taky jsem zapomněl dodat, že nám včera konečně přišli peníze z Peppers za únor! Ten náš blbeček nadřízenej (Christian z Německa) zapomněl vyplnit papíry pro daňový úřad, takže nás první výplata minula. Pak nám několikrát říkali, že už je to cajk, že jsou peníze na cestě a nám po několika urgencích přišli až předposlední den v Tekapu. Normálně se tu vyplácí výplata po týdnu, tady to bylo výjimečně po 14 dnech a nám to přišlo po měsíci. To pak chodí člověk s úsměvem do práce. No tak snad nebude problém ani s tou poslední, která nám přijde až příští týden ve čtvrtek, kdy už budeme bůhví kde.

Fiji ... comming soon

21.3.2012
Tak jo, stalo se teď pár věcí, kvůli kterým pro Vás otevřu další článek. :-) Chodíme denně do kempu na internet, hlavně proto, že je tu zásuvka na elektriku. Je to tady v okolí jediné místo, kde se dá ubytovat s campervanem, caravanem nebo stanem, takže tu potkáváme občas nějaké lidi z práce. Personál není místní, jsou to většinou také lidi, kteří jen projíždí, stejně jako my. A kousek od Tekapa je farma na lososy, kde si můžete za malý poplatek (když něco chytnete, tak se to rozhodně vyplatí) vylovit ryb, co hrdlo ráčí. Už jsem se tu jednou zmínil. No a jeden z šéfkuchařů z Peppers tam předevčírem chytnul tři kousky, zhruba 45 cm a nabídl nám, že můžeme přijít na večeři. Trošku nás to zaskočilo, tak jsme řekli, že teda jo. Nikam se mi nechtělo, stejně jako Katce a ještě byla samozřejmě zima jako prase. Sice mají karavan s přístřeškem, ale žádná hitparáda to asi nebude. Museli jsme zajít do krámu alespoň pro flašku vína, ať se tam jen nepřijdeme nažrat s holým zadkem. Nakonec to ale byl kupodivu hezký večer.  Jmenuje se Štefan a je původem z Německa. Už skoro 25 let cestuje a pracuje po celém světě. Tak nám hlavně o tom s jeho manželkou vyprávěli. Byli nějaký čas v USA, Kanadě, Aljašce, Austrálii, Vietnamu, Thajsku a teď zakotvili na Zélandu. Zdrželi jsme se asi 2,5 hoďky a včas šli spát, protože se ráno muselo zase vstávat v 5:00 hod do práce.

No a včera (20.3.2012)se stala ta důležitější věc. :-) Konečně jsme si zamluvili a zaplatili dovolenou na Fiji. Je to trošku ultimativní řešení, takže to snad celé klapne a 19.4.2012 letíme za teplem. Je to výlet na 10 dní s tím, že máme zaplacenou sólo zpáteční letenku Zéland – Fiji, Fiji – Zéland, sólo na prvních 6 dní resort vzdálený 140km od města Nadi v Palm Beach, kde budeme bydlet v klasických Fidžijských (střecha ze slámy) bungalovech přímo na pláži (Uprising Beach Resort) a pak se přesuneme zpět po vlastní ose k Nadi, do většího pětihvězdičkového Sheraton Fiji Resortu (5 restaurací, 6 bazénů včetně jednoho, kde je místo dlažby bílý písek apod. nesmysly), kde budeme 4 dny. Kousek od Sheratonu je přístav Denarau port, odkud 26.4.2012 plujeme na plachetnici po menších ostrovech v pacifiku, jako je třeba Bounty Island nebo ostrov Modriki, kde se natáčel film Trosečník s Tomem Hanksem. Píšou, že tam bude UNLIMITED pivo a víno včetně BBQ oběda, takže by to mohl být dobrý výlet se šnorchlováním.  :-) V práci nám teď nasadili dvojité šichty, takže se to vrací do původních kolejí, kdy jsme dělali 16 hodin denně. (Taverna a Peppers) Lidi se tu střídají jako ponožky, takže jeden odejde, žádnej nepřijde a já mám najednou dvojité služby. Jaká paráda. :-) Tak si vždycky musím vzpomenout na ten Hawai, co nás čeká koncem dubna, abych měl vůbec nějakou motivaci ještě pracovat. Už jen 10 pracovních dní a nashledanou Tekapo!!!

I na Zélandu se hraje squash

14.3.2012

Nacházíme se v úplně malém městečku (Lake Tekapo), kde jsme už od 17.2.2012 a až včera jsem se konečně rozhoupal a šel potrénovat. Mají tu jen jeden malý krámek na jídlo, který je společný s benzínkou a oni tu mají dva kurty? :-) Raketu s míčkem a klíči od celé haly jsem si musel dojet půjčit do informačního centra za 10 dolarů … neomezeně na celý den. A pak si tam musíte zaplatit 2 dolary na místě, aby se rozsvítily světla na 20 minut. Je tam u každého kurtu taková kasička, stejná jako na sprchu. Prostě made in New Zealand. Nacpal jsem tam 6 doláčů a trochu si s Katkou zapinkal. Pak jsem si tam ještě bez světel skoro další hodinku trénoval. Vidět bylo celkem dobře, neměl jsem problém. :-) Prostě spokojenost. Zahrál jsem si po 5 měsících a moc jsem to nezapomněl. Ale dnes (následující den) jsem pěkně rozlámanej a bolí mě celej člověk.

Konec práce v Taverně

20.2.2012 – 5.3.2012

Příprava snídaně v Peppers

Tak zase napíšu pár řádků po delší době. Není vůbec čas, protože makáme jak barevný. Ono se vlastně vůbec ani nic neděje. Ráno vstaneme, jdeme do práce, pak máme přes hodinku volno a jdeme do další práce. Následuje pár hodin spánku a vše znova. Jsme totálně vyčerpaný, takže jsme to v Taverně ukončili v sobotu. Resp. už v sobotu jsem tam byl jenom sám, protože Katka potřebovala volno a spánek. Já jsem tam nechtěl nechat Diega v kuchyni samotného a přislíbil jsem, že tam do soboty vydržím. Včera jsme měli den volno a celý jsme ho kromě oběda a vyprání prádla prospali. I dnes jsme stále unaveni. Další den by jsem nevydržel ani já. Každý den vstávačka v 5:00 hodin ráno a konec kolem 23:00 hod večer. Než jsme se někam přesunuli a usnuli, tak byla minimálně půlnoc a pět hodin spánku mi rozhodně nestačí, když jsem celej den na nohou a děláme, dá se říct bez přestávek.
V Taverně se nám ani moc nelíbilo a každý den se nám tam STRAŠNĚ nechtělo. To se ani nedá popsat. (Do Peppers nám chodit nevadí) Lidi taky nic moc a pořád nás tam buzerovali. Šichta nám začínala ve čtyři hodiny odpoledne a tak do šesti nebylo co dělat, protože tam nebyli zákazníci. Takže musel každý dělat, že něco dělá. Třeba utírat nohy od barových židliček, osmkrát mýt dveře od lednice a další nesmyslné věci. Nemohl jsem si ani vytáhnout telefon v kuchyni, když nebyla žádná práce. Dále se bavit s Katkou česky, že si na to prý stěžují zákazníci a další nesmyslnosti. Hlavně nešli skloubit dvě práce a museli jsme jednu pustit. Volba byla jasná.

Resort v Peppers

Takže zůstáváme jen v hotelu Peppers, kde by jsme to chtěli vydržet do konce března. Pořád máme rozjednaný ten pokoj, kde bychom mohli pobývat po dobu, co pro ně budeme pracovat. Ale vše se neskutečně táhne. Jsou to totálně neschopný lidi, kteří nedokážou nic vyřešit a zorganizovat. To se vůbec nedá srovnávat s ČR. No ale radši se nebudu moc rozepisovat, protože bych se musel zase rozčílit. :-)  Takže uvidíme, jak to bude pokračovat.
Jinak v Peppers máme opět neskutečný přísun jídla, jak se můžete sami přesvědčit na fotkách. Když skončí snídaně, tak se všechno jídlo odnese z bufetu do kuchyně, kde se na to vrhnou zaměstnanci, než se to vyhodí. Já to samozřejmě konzumuju po celý den, protože se kolem toho motám a připravuju to. Pak si domu ještě odnášíme v krabičkách různé dorty a obědy, které se občas pro zaměstnance připravují. Lemtáme tam kvalitní džusy co hrdlo ráčí, stejně tak kafíčko. Hlavně také ovoce. Občas připravuju ovocné mísy na snídaně, kde je kiwi, jahody, víno, ananas, meloun a ještě další exotika, která ani nevím, jak se jmenuje. Samozřejmě si rvu do pusy všechno, co mi projde rukama. :-) Trošku jsem zhubl, že mi padají kalhoty a bez pásku nemůžu vyjít ven, tak se tady snad spravím.
Do galerie jsem ještě přidal nějaké fotky z Taverny, jak to vypadá z venku a také něco málo z Peppers, které má samostatné album.