Mezi Vánočními svátky

27.12.2011 - 29.12.2011

Jezero Waikaremoana

Jak jsem psal posledně, Honza s Ivčou šli úterý, středa, čtvrtek „Great Walk“ okolo jezera Waikaremoana a já měl s klukama alternativní program ve stejné lokalitě. V úterý ráno jsme s nimi jeli na místo, odkud track začíná, hlavně z toho důvodu, abychom jim odvezli auto na bezpečné místo. Pro jistotu jsme celé tři následující dny jezdili ve třech třemi auty. :-) Jako první jsme se pak jeli podívat do DOC kempu, který byl zdarma. Tam jsme chtěli přespat první noc. Bylo to cestou k informačnímu centru u jezera. Jako první jsme ale narazili na jeskyně Onepoto a udělali si k nim krátkou procházku. Mysleli jsem si teda, že dorazíme k nějaké velké jeskyni, ale byl to jen takový malý okruh, na zhruba jednu hodinku, který byl pokryt různými malými jeskyňkami. Nic velkého, čekali jsme mnohem víc. 

Pak už jsme dojeli do kempu, který nesl název Rosie bay. Bylo krátce po poledni, takže jsme si udělali jako první oběd, s tím, že pak hned skočíme do vody. Kemp byl podle DOC brožurky Conservation Campsites pro šest míst, ale prostoru tam bylo určitě víc. Po jídle Tomáše hned napadlo, že bychom mohli natáhnout houpací síť mezi dva kůly ve vodě. Ty jsou určeny pro čluny, jelikož hned vedle nich je nájezdová rampa do vody. Jsou tam z toho důvodu, aby se o ně loďky mohli opřít, když se vytahují na břeh a nebyly unášeny proudem. Nakonec z toho byl úplně luxusní relax a fotky jako z ráje. Každý musel zapózovat, aby měl co posílat domů. V plánu byla ale ještě návštěva informačního centra, kde jsme chtěli zjistit, jestli je zde nějaká možnost půjčení si kajaku na jezeře a také další menší procházky k několika vodopádům po okolí. Pak se sem navečer vrátíme. Zaparkovali jsme u „Íčka“, odkud vede většina tracků/procházek a vydali se k vodopádům. Už ani nevím kolik jich bylo, třeba se dopočítáte z fotek. Tam jsem zkoušel focení s delší expozicí, abych docílil rozmazání vody na vodopádu. Bylo moc světla, ale pár fotek se povedlo. Následně jsme jeli zpět po prašné silnici, která lemuje celé jezero do kempu zhruba 5 km jižně od informačního centra. K večeru už to nebyla taková pohodička jako v poledne, protože tam byla hlava na hlavě a my jsme měli tři auta. Ale zaparkovali jsme, dali si láhvinku vína, pokecali a šli spát. Musím ještě doplnit něco k počasí. Myslel jsem, že se to postupem času trošku změní, ale je to zhruba stejné celé dva měsíce, co tu jsem. Přes den většinou slunečno, koupačka, patlám na sebe krém s faktorem 50 kvůli ozonové díře, která je největší právě nad Novým Zélandem a další věci spadající do sekce léto. Jakmile zapadne sluníčko, oblékám místo kraťasů nebo plavek kalhoty, beru mikinu a někdy i softshell bundu navrch. Občas mám i čepici (zimní), protože pořád bojuju s rýmou, kterou jsem chytnul v sadu. (alergie) Tak nevím, kde je problém. :-) Protože je NZ ostrovní stát obklopený ze všech stran oceánem? … Jsem zvyklý z Čech (i z dalších států) na 25 stupňů celou noc, tak mě tohle překvapilo.

Druhý den byl naplánovaný výstup na vrchol Ngamoto, který má něco k 1100 metrům nad mořem odkud jsou krásné výhledy na celé jezero Waikaremoana. Šlo se hezky 2,5 hodiny ostrou chůzí jen směrem nahoru a na závěr to bylo zase trošku šplhání, takže si člověk po cestě nemohl odpočinout na nějaké rovince. Nahoře na nás čekala malá solární elektrárna, která se po 10 minutách pátrání ukázala jako konečný bod tracku. Nikde žádné označení ani extra místo s vyhlídkou. Vytáhli jsme svačiny, aby se nám šlo směrem dolu lehkým krokem, udělali fotky a hurá zpět do základního tábora. To bylo pro nás „Íčko“. Dnes jsme chtěli přespat na jiném místě, proto jsme vybrali další DOC kemp, ale dnes 4 km severně od výchozího bodu. Cestou byly další mohutné vodopády bez normálního přístupu s možností pořízení skvělých fotek. My ale nejsme normální, takže jsme si přístup udělali. :-) … Kemp byl placený, takže tu byl i záchod, místo na odpadky a umyvadlo. Našli jsme si super místo přímo u jezera, sluníčko ještě svítilo, takže jsme si dali malou koupel po náročném výšlapu. Pak se uvařila večeře a já jsem si udělal ještě malou úpravu v autě, vysouvací stoleček. To je část postele, která nebude pevně uchycena a po otevření zadních dveří bude možnost vysunutí. … Zajímavá věta. :-) Později snad udělám nějakou fotku, teď jsou v galerii jen nějaké obrázky z příprav.

Poslední den byl trošku kratší, protože jsme museli v 14:00 hod vyzvednout Honzu s Ivčou na konci Waikaremoana tracku. Naplánovali jsme tedy výlet k Waikareiti jezeru. Byla to jen hodinka tam a to samé zpět. Počasí nám dnes moc nepřálo, takže obídek u jezera proběhl za menšího mrholení v bundách. Navečer jsme se vrátili už v plné sestavě do kempu Rosie Bay, kde jsme byli první noc. Zajímavostí byl snad jen „macháček“ (hra s kostkami), kde byly jako tresty kývání hlavou, po dalších pěti prohrách se přidalo klepání jednou nohou, pak druhou nohou, následně mávání rukou a na závěr už to byl tanec ve stoje. U toho se pořád hrálo. To celé kvůli pěkné zimě a větru, který foukal od jezera, abychom se zahřáli. Ke konci to už vypadalo na nějakou techno párty, přitom jsme jen hráli kostky.:-)

Vánoce na Novém Zélandu

24.12.2011 - 26.12.2011

Štědrovečerní tabule

Na Štědrý den ráno jsme se přesunuli do neplaceného kempu v Kaweka Forest, kde jsme už byli na treku před 14 dny, takže jsme věděli, do čeho jdeme a jak to tam vypadá. Jediného čeho jsme se obávali byli lidi, kterých tam mohlo být mraky. To se naštěstí ale nestalo, bylo tam jen pár dodávek, snad doslova a jeden stan. Ale úplně nečekaně se tam začali sjíždět kolem osmé hodiny večerní 24.12.

První problém byl jak zaparkovat auta a jak natáhnout plachtu, aby to bylo ideální. To nám zabralo nejméně jednu hodinu. Každý máchal rukama a vyprávěl svoji verzi rozestavení včetně stanu, který pak nečekaně posloužil jako kuchyň. Nakonec jsme to zvládli. Druhý úkol byl napnutí plachty mezi auty. To pro případ kdyby pršelo a nedalo se sedět u stolu, který byl hned vedle grilu. To byla skoro další hodinka. :-) … Pak jsme dali konečně relax na sluníčku a těšili se na Ježíška. :-)

Svítící lámací tyčinky a 30s expozice

K večeru jsme začali s přípravami. Na začátku to vypadalo na normální grilování, ale postupem času začal každý přidávat ruku k dílu a vznikla z toho celkem pořádná česká štědrovečerní večeře. Na stůl u grilu jsme hodili starší prostěradlo na opalovaní jako ubrus, pustili si koledy, první stromokeř vedle stolu ozdobili papírovými vánočními ozdobami, došli do lesa pro dříví, Tomáš udělal na grilu polévku a Ivča den předtím bramborový salát. Dále se podávali hamburgery a kuřecí paličky, k tomu spousty zeleniny, připili jsme si vínem a pustili se do toho. Jídla bylo opravdu hodně a na konci každý funěl a nemohl do sebe nasoukat poslední kousíčky. A i tady na Novém Zélandu nás našel Ježíšek (Tomáš) a každému nadělil spousty dárků. Jako nejlepší se nakonec ukázaly svítící lámací tyčinky, z kterých si Honza s Ivčou postavili brýle a naušnice. David dostal svítící s LED diodou a já s Tomášem měl klasickou profi. K tomu se přidal foťák s nastavenou 30s expozicí a o zábavu na další 3 hodiny bylo postaráno. Nejdříve to bylo obyčejné točení a základní obrazce, potom jsme udělali PF na Nový rok a závěr už byl opravdu ve velkém stylu, … bez komentáře. Nejlepší obrazce jsou v galerii.

To nás přestalo bavit asi kolem jedné hodiny ranní , takže jsme na sebe hodili plavky, vzali ručníky a odebrali se k horkým bazénkům s minerální vodou kousek opodál, kde jsme zakončili Štědrý den. Tohle byli ty hezké, o kterých jsem se zmiňoval, když jsem psal článek o Kaweka Forest parku. Prostě nádhera.

Vánoční hot pools

Druhý den pokračoval ve stejné pohodě. Pěkně jsme si přispali a vyhrabali se kousek před jedenáctou hodinou, dali si vydatnou snídani s obědem dohromady, vzali židličky, bodyboard a šli se koupat k řece. (25.12.) Bylo úplně nádherné počasí, prostě vánoční klasika, na sluníčku 30°C. :-) Našli jsme tam takové měkké kameny, do kterých se dá rýt skoro čímkoliv, co je po ruce, takže opět slušná zábava na pár hodin. Nikdo ani nedutal a jak malé děti jsme si vyráběli různé předměty, viz. galerie. K večeři se ugrilovalo zbylé maso, tudíž opět hamburgerová party, která byla zakončena hádacím slovním fotbálkem, při kterém se muselo chtěné slovíčko pouze popsat. Což bylo celkem zajímavé, protože bylo potřeba, aby byl každý ve střehu a dával pozor, co a jak popisovali lidé před ním, aby se neztratil.

Na druhý svátek vánoční se už nikomu nechtělo ani k vodě, takže jsme se jen poflakovali u aut a plánovali věci na další dny s tím, že se k večeru přesunete někam víc na sever, protože měl Honza s Ivčou naplánovaný následující den tří denní výlet kolem jezera Waikaremoana.

Te Mata Peak a Národní akvárium

V pátek jsem skončil ještě před obědem a měl jsem přes půl dne volno, což se mi krásně hodilo. Musel jsem ještě dodělat resty a podívat se na zajímavá místa po okolí. Zítra ráno zase frčíme směr Kaweka, kde chceme strávit Vánoce a pak už budu úplně někde jinde a vracet se sem kvůli tomu nechci.

Takže jsem rovnou z práce jel za Hastings na Te Mata Peak. Je to vrchol, z kterého je vidět na celé Hawke’s Bay, tzn. hlavně Napier, Hastings Havelock North a další. Krásné výhledy, takže jsem zase mačkal spoušť ostošest. Výsledky jsou vidět v galerii. Dokonce se dalo vyjet autem až úplně nahoru, kde bylo malé parkovišťátko. Dojel jsem k vrcholu a jako první si dal jídlo, které jsem měl připravené do práce, protože jsem si myslel, že tam budu celý den. Vůbec jsem byl nějaký vyčerpaný, takže se mi pak ani moc nechtělo z auta. :-) Nakonec jsem se ale vysoukal a pokochal se okolím.

Potom jsem dal do navigace Národní akvárium v Napier, kde jsem chtěl hlavně vidět toho slavného ptáka Kiwi, který je symbolem Nového Zélandu a volně v přírodě je ho skoro nemožné vidět. Bohužel se venku/v Národním akváriu pohybují výhradně v noci, tudíž byla tma a fotit s bleskem se nesmělo. Výsledek byl takový, že jsem vyfotil jen nějakou maketu, které ještě vypadala malinko jinak, než originál o pár minut dříve. Je velký jako slepice, nemá ruce/křídla, chlupatý je to jako bobr a má hrozně dlouhej zobák a srandovně chodí. Kymácí se, jako by měl v sobě šest kousků. :-) Ještě jsem tam byl v rozumnou dobu a ve 14:00 hod stihnul krmení žraloků, rejnoků a dalších rybek. Akvárium to bylo hezké, ale celkem malé.

Nakonec už jen zbývalo koupit maso na štědrovečerní gril a zamířit naposledy do kempu, než se zase vydám na cesty. A co bude dál? Sám jsem zvědavý a nechám se překvapit.

Konec jablkům!!!

A je to tady, konečně jsem utrhl poslední mini jablíčko a začíná nucená dovolená. Takže hurá a můžu jít na pracák. :-) No, kéž by. Ale začneme hezky od pondělí jako každý týden.

Jelikož je tady poslední dobou celkem kosa, kór po ránu, když vstávám kolem 6:00 hod ráno a občas prší, tak jsem se konečně rozhoupal a koupil si holínky s pláštěnkou. V pondělí mělo totiž opět pršet, tak jsem nechtěl nechat nic náhodě a zajel do Mitre pro „waterproof“ ohoz. Z té pláštěnky mám fakt radost. :-) Je to takový set kalhoty (ty mají místo kapes jen díru, takže se dostanu k věcem u kalhot, kraťas pod nimi) + vršek, který se pak dá použít i na vícedenní treky. Celé je to komplet černé, z takového PVC, podlepené švy a po sbalení celkem malý balíček. No co Vám budu vyprávět, tohle by si přál snad každý k Vánocům ne?:-)

Jinak jsem posledně psal, že se o víkendu nepracovalo, protože bylo hnusně. To jsem se ale opět spletl, nebo to špatně pochopil. Ráno v sobotu, když jsem jel kolem, tak tam opravdu nikdo nebyl a brána zavřená, ale hned po tom co přestalo pršet, tak tam všichni naběhli a prej se makalo i v neděli. Mě to snad o víkendu nikdy nevyjde. :-) Ale bylo to jen na pár hodin a to oba dva dny, takže nic velkého.

Vozítko na postřik sadu

No už to máme konečně to pondělí. Nevím co pořád psát, už mě ty jablka nebaví trhat a Vás o nich číst, takže to vemu snad trošku hopem. Po tom co jsem se dozvěděl, jak si pár lidí máklo přes sobotu a neděli, tak jsem měl celkem motivaci a chtěl jejich náskok smáznout. Nakonec nepršelo a bylo hezky pod mrakem, takže to šlo celkem rychle a dal jsem si ještě přesčas, abych dokončil svoji lajnu. Jako dobrý, ale stálo mě to přespání v sadu, protože mě tam zamkli a já nemohl jet pryč. :-) Zrovna v pondělí se mi to ale celkem hodilo, protože jsem chtěl jen kousek popojet na moji klasickou „zašívárnu“ a tam přespat. Měl jsem nakoupeno apod., takže žádnej stres. Tak jsem si jen zacouval za roh, pustil si tradičně další 4 díly HIMYM a šel spát. (čtyři díly = 50% baterky v notebooku a třetí den mám vždycky kemp)

Takové úterý ale přineslo menší změnu. Dělám si pokaždé k svačině toustový chleba, šunka, sýr a kečup. Celkem vopruz čtvrtý týden za sebou, nemyslíte? Tak jsem přichystal překvápko a udělal si toustový chleba, šunka, sýr, kečup a HOŘČICE. :-) Asi z toho máte velkou legraci, ale já se na to opravdu těšil. HAHA Samozřejmě to občas prokládám ještě dalšími věcmi a doplňuju ovocem a zeleninou, ale tohle je pevný základ. To mě celkem rozrajcovalo, takže jsem opět makal nad rámec (ale tak, aby mě opět zamknuli) a přesunul se na „zašívárnu“, kde jsem si lehnul, abych malinko narovnal záda. Pak kouknu na hodinky a ono je o hodinu a půl víc. Malá únava. Takže jsem jen zamknul barák na kolech a nasoukal se do spacáku, kde jsem pokračoval v tom, co jsem dělal poslední hoďku a půl.

Ve středu mám „lázně“ a jsem vždycky v kempu. Když jsem kolem čtvrté hodiny končil, svítilo hezky sluníčko, tak jsem pospíchal, protože jsem si chtěl vyprat. Aby to stihlo uschnout. Mají tu úplně super pračky, které perou jen ve studené vodě a celý proces trvá necelých 30 minut. Takže jsem si jen skočil odskočit a bylo vypráno. :-) Výsledek podobný, jako když všechno oblečení  hodíte do kaluže, počkáte až se všechno nasákne hezky vodou a pak to hodíte na šnůru. Já za to dávám akorát 4 dolary navíc. … No a pak jsem jel nakoupit potraviny. Říkám potraviny, ale myslím toustovej chleba, šunku, … no vy víte a když vylezu ven, tak obloha totálně černá. Jaká paráda, když mám 70% všech svých hadrů mokrých a ráno se musím z kempu pakovat pryč. Nejsem blázen, takže se nabízela jen jedna možnost. Ráno jsem opustil kemp a oblečení nechal na šnůře v Napier. :-) Samozřejmě s tím, že se tam ve čtvrtek po práci stavím a všechno bude hezky suché. Tak se taky stalo. Ani nemám pocit, že mi něco chybí. Tak jsem toho rovnou využil a dal si sprchu a pak potají zmizel pryč aniž bych něco platil. Taky to vypadá, že zítra půjdu naposledy do práce. Předběžně mi šéf říkal, že se bude pracovat maximálně 2 dny mezi svátky, aby se dodělaly zbytky, ale na to jim prý stačí místní lidi. Já budu navíc na Vánoce pryč a moc se mi ani nevyplatí kvůli dvěma dnům jet zpět.

Je pátek a máme dopracováno. Dodělal jsem svoji řadu ze včerejška a ještě se během dopoledne rozloučil s nadřízenými. Ale nějak nemám pocit, že bych si mohl dát nohy na palubku (stůl nemám) a relaxovat. Zase tak moc jsem si nevydělal, takže nevím, jestli mám mít radost, že jsem bez práce nebo ne. Ale musím si trochu utáhnout opasek. Ale jak? Spím v autě, jím toustovej chleba, … Pro začátek asi začnu jíst obden.:-)

Ale na to teď píp pes, jde se zase cestovat!!!

Co oči nevidí, to srdce nebolí

12.12.2011 – 16.12.2011

Ráno krásný probuzení po 4 hod spánku (viz. předešlý článek) a aktivita v práci jakbysmet. Byl jsem rád, že jsem se udržel na štaflích a tomu odpovídal i výkon. Byly to opět mega stromy, kde jsem si musel z každé strany dát 3x jinak štafle, abych dosáhl na všechny jablka, které tam nemají co dělat. No prostě jsem udělal za celý den asi 13 kousků. … To mi ani tak nevadilo, protože jsem tam přišel jen proto, aby mě nevyhodili. :-) Předem jsem byl smířený, že dneska dělám zadarmo, hlavně aby už byl konec. Celý den se neskutečně táhnul a půl pátá nikde. Když už jsem se dočkal, tak jsem jel rovnou hledat nové místo na přespání a zalomil to ještě před osmou hodinou, abych dospal ten včerejšek. 

Moji oblíbenci :-)

V úterý jsem pokračoval v těch blbejch stromech u silnice, kde bylo milion jablek. Bylo jich tam opravdu víc než na ostatních stromech, protože jim nebránily v růstu ostatní stromy, které jinak vrhají stín na své sousedy. Ke konci mi nečekaně pomohl kápo, myslím, že se jmenuje Ray. Jen taková malá odbočka. Všimnul jsem si zajímavý věci, protože si občas s někým ze slušnosti potřesu rukou a představíme se navzájem. To je normálka, ale mě vlastně ani nezajímá, kdo se jak jmenuje a vůbec nevnímám, co mi ten druhý říká. To platí i na česká jména. :-) Pak mám trošku problém někoho oslovit. Asi začnu používat „Hey bro“. :-) … Zpět k jablkům. Zbývalo mi asi šest velestromů, takže mi Ray začal dělat spodky a já zatím jel vršky. Tohle je důležitý okamžik, protože když jsem viděl jak mi udělal/neudělal spodek, tak jsem jenom koukal. Měl to strašně rychle, ale výsledek tomu odpovídal. Protrhal asi jen 20% a letmým pohledem jsem viděl spousty jablek, který bych tam já nenechal. A to jsem ani nekoukal pod větve. Takže paráda, od zítra jedu dle jeho předlohy.

A tak se taky stalo. Ještě jsem začátečník v neposlušnosti, takže si dávám trošku záležet na těch spodkách, protože to může zkontrolovat každý, kdo jde kolem. Ale nahoře už to škubu hodně na pohodu. Vždycky se podívám z prvního stupně na štaflích, které trsy jablek jsou viditelné zespoda, pak si povylezu a protrhám je. Odtud název článku. Ostatní řeším podle nálady, ceny za strom a moji výkonnosti. Když nestíhám za den udělat ani minimálku, tak to tam nechávám. Což je vlastně každej den. :-) To byla středa ráno. Ray ještě viděl, jak jsem se pondělí a úterý trápil, takže mi dal na dnešek stromy, kde nejsou jablka. Fakt luxus. Udělal jsem za jednu hodinu třináct stromů, které byly skoro za stejné peníze jako ty svi*ě na začátku týdne. Prostě v té lajně byly stromy, na kterých bylo třeba 40 jablek a tři kousky normál (takže milion jablek).  To jsem dodělal a měl chvíli voraz, protože se čekalo na ostatní a přesun do nového sadu. Doufal jsem v normální malé stromečky, kde nebudu muset skákat po štaflích jako opice celej den. … Bohužel. Opět stromy jako barák! Ale poučen ze včerejška jedu pořádnou škubačku. Nad mým šéfem (Ray) je ještě manager, který nám tady ukazoval, jak to máme protrhávat. Podle odrůdy, velikosti stromu apod. se to trošku liší. Takže začal asi takto. Jablka která jsou „damage“ , tzn. nějak pomačkaná nebo mají „mark“, takovej černej puntík, něco jako piha na jablku se musejí trhat všechny. Když si jich člověk všimne, není to nějak zásadní. A následně povídá, že všude max. dvě jablka a tam, kde jsou malé, nechat jen jedno, všude mezera na čtyři prsty + plus nějaký další nezajímavý věci, které vůbec nezapadají do mé taktiky. Prostě manager, povídal víc než bylo třeba. Takže škubat ostošest a hlavně to co je vidět, … jsem si říkal já.  Žádný počítání, kolik jich roste z každého trsu a podobný nesmysly o čtyřech prstech, které mě budou brzdit v práci. :-) U prvního stromu jsem si dával ještě záležet, protože mě každej viděl a bylo to na začátku uličky. A pak jsem to rozjel. Z dneška jsem měl dobrej pocit. Snad vydělaná minimálka.

Ve čtvrtek jsem pokračoval ještě ve větším tempu. Hlavně taky z toho důvodu, že začalo po jedné hodině v sadu celkem dost pršet. Takže žádná přestávka, abych nevychladnul a nebyl nemocnej. Makal jsem slušně, už ve 13:00 hod jsem měl hotovo to, co za celej včerejšek, kde jsem byl se svým výkonem spokojenej. A Ray mi pak povídá, že můžu jet domu, zítra pojedeme zase do nového sadu. Jedna parta někam k Napier a druhá do Hastings. Hlásil jsem se do Napier, protože tam pojedu na víkend zase do kempu. Tak ať to nemám daleko.  Ještě jsem prohodil pár slov s kolegou z Ameriky ze sousední lajničky. Řekli jsme si kolik toho kdo udělal a pak mi povídá další šokující věc. Můj dnešní super výkon, kterým jsem za půl dne překonal celej včerejšek, se kterým jsem byl dost spokojenej, prý zdaleka nestačí na to, co předvádí místní domorodci. (Jelikož dost chca*o, tak jsem vynechával i ty jablka, co jsou vidět) Takže fakt nechápu, co tam předvádí oni? Si asi jen posouvají štafle sadem a ve čtyři hodiny skočí do auta a mažou domu a jejich výkon nikdo nekontroluje. :-) … A jel jsem posedět do mekáče, kde je elektrika a free wifi internet, kterej samozřejmě nefunguval. Ale seděl jsem tam dost dlouho a po 2 hodinách konečně dostal IP adresu a byl na chvíli online.

Kam přesně pojedu pracovat v pátek mi měl sdělit kontraktor Mike, ještě ve čtvrtek večer. Ale klasika, telefon nevyzváněl. Takže mu píšu sms a zase nic. Zkouknul jsem mezitím pár dílů HIMYM a pak mu ve čtvrt na deset večer volám, kam mám jet makat zítra. Naštěstí to zvednul, samozřejmě moji sms vůbec nečetl a povídá mi, že musí udělat pár telefonátů a dá mi vědět. Nakonec mi říká, že mám jet tam, co jsem dělal dneska. Paráda, jel jsem přes 20 kilometrů až do  Napier, kde jsem si myslel, že to budu mít kousek do práce a pak pojedu rovnou do kempu a místo toho ráno musím dřív vstávat, abych se zase dostal zpět, až za Hastings. A benzín taky něco stojí.

Pátek jsem dělal dokonce tři různý velikosti a odrůdy stromů ve dvou sadech. Mimochodem ten druhý sad byl tentýž, kde jsem dělal na začátku týdne. Fakt nechápu tu logiku a přejíždění z místa na místo, když na místě A není hotovo. Že by tak záleželo na tom, že bude Royal Gala protrhaná o dva dny pozdějí? :-) … Takže se thinning asi blíží ke konci a už se dodělávají jen malé zbytky po sadech v okolí. Brzo bude zase volno. A jelikož jsem včera končil kousek po poledni, řekl jsem Rayovi, že budu pracovat i zítra. (v soboru) Blíží se konec, tak chci ještě nahnat nějaké dolary.  To celé za předpokladu, že ráno nebude pršet. Nepíšu to jen tak, takže se asi dovtípíte, co se stalo. Ráno jsem se probudil a pršelo.  Cestou do kempu jsem ale stejně musel jet kolem mého pracoviště, kde byla zavřená brána a nikde nikdo. To jsem se chtěl jenom ujistit, že mi nic neuteče a opravdu se nepracuje.

Kaweka Forest Track

11.12.2011

Aby jsem nebyl zbytečně odpočinutej, tak jsme se dohodli s Honzou, Ivou, Davidem a Tomášem (s Honzou a Ivou jsem se seznámil na začátku pobytu v Aucklandu a David s Tomášem jsou jejich kamarádi), že pojedeme na výlet do Kaweka Forestu, kde je opět možnost složit unavené tělo do termálních bazénků po cestě.

Až na parkoviště to bylo zhruba 75 km, které jsme ale jeli 2,5 hodiny. Je to pořád samá zatáčka, kopec nahoru, kopec dolu a auta líný jako veš. :-) Tam jsme si dali oběd. Já jsem si samozřejmě hned snědl svačinu na celej den, jelikož jsem měl hlad a zbyla mi jen jedna mini musli tyčinka jako poslední záchrana. Ta musela vydržet na dalších 8 hodin. (jak jsem později zjistil) :-) Problém byl, že jsem jel v autě s Davidem a Tomášem, kteří měli vše u sebe, stejně jako Honza a Ivou. Důvod jednoduchý, přece nepojedem každý svým autem. Tak si kluci ke mně naházeli zbytečné věci, aby se dala do vzpřímené polohy alespoň jedna sedačka v druhé řadě. Posilnili jsme se, namazali jsme se (krémem na opalovaní) a vydali se na 20 km procházku po parku podél řeky Mohaka River. Po pár set metrech nastal hned problém, protože si Honza s Ivou něco zapomněli a už ani nevím co, protože jsme si pořád dělali srandu, že si Iva zapomněla manikúru. Ale myslím, že to byly doklady a peněženka, takže se Honza proběhl a my pomalu pokračovali dál. Když dorazil, tak zase zjistili, že zase nemají ručníky. To už ale nebyl takový problém a plavky měli. Trocha zábavy na začátek.

Šli jsme celkem poklidným tempem až k řece, kolem které se linula stezka, kde jsme se vykoupali. (11.12.2011) Dokonce tam byla možnost hodit pár HIGH JUMPů ze skály hned vedle. Samozřejmě jsme nejdřív prozkoumali doskočiště. Nikdo nechtěl domu  letět vrtulníkem po jedné hodině. :-) Ale tuším, že kontrola proběhla jen očima za skály, protože je tam extrémně čistá voda, nebylo třeba dělat hééérečky. Skákal jsem až jako druhej, takže to bylo otestováno důkladně, jelikož Tomáš přežil. … Né opravdu to bylo bezpečný! Někde jsem četl, že ta voda je snad i pitná = průzračná. Byla studená, ale pořád káva oproti oceánu, do kterého jsem zatím vlezl jen po kolena.

Chvíli jsme se zdrželi a pak pokračoval dál rovnou v plavkách, protože na konci stezky byly termální bazénky s horkou vodou (něco kolem 50°C), kde byla plánovaná další koupačka. Tyto bazénky byly i na začátku treku, ale jelikož to bylo hned u parkoviště, tak tam bylo naloženo už spousta lidí. Rozhodli jsme se tedy, že si je užijeme až později.  … Po chvíli koukáme na hodinky a ono je už pár minut po třetí hodině a nám zbývá zhruba ještě 1,5 hod cesty, pak koupání, 2,5 hod cesta zpět na parkoviště a pak autem ještě přes 2 hodiny do kempu. Tak jsme trošku přidali do kroku. To by mi jako ani tak nevadilo, kdyby se šlo normálně po rovině s mírným klesáním, stoupáním. Jenže to bylo občas šplhání po čtyřech, takže jsem nakonec dorazil totálně splavenej. Fakt se mi hrozně chtělo do 50°C vody, když ze mě teklo jak z vola. :-)  … Musel jsem chviličku počkat a pak jsem tam pomalu vlezl. Následovalo saunování. :-) Takže bazénky, studená voda v řece opodál, bazénky, řeka, atd. až nás to přestalo bavit. Ještě musím porovnat obě termální koupaliště (dva malé bazénky vedle sebe, každý zhruba pro pět, šest lidí), které bylo jak už jsem říkal na obou koncích treku. Ty naše na konci byly o dost horší, takže to na fotkách nevypadá moc hezky. To nás trošku mrzelo, ale svůj účel splnily.

Pak následovala sváča a cesta zpět. Já jsem jen koukal, jelikož jsem neměl co do pusy. Tak jsem si musel vysomrovat u Davida párek s toustovým chlebem. :-) Zpátky jsme už mazali bez přestávky, abychom to stihli za světla. No co si budem povídat, byl jsem nesmírně rád, že jsem dožil konce a spatřil parkoviště. Neměl jsem s sebou žádný jídlo a k pití jen čistou vodu, takže mě ke konci začaly chytat křeče. Příště se musím vybavit alespoň nějakýma energetickýma tyčinkama. … Původně bylo v plánu dát ještě jedno koupání, v těch hezkej bazénkách na začátku u parkoviště, ale po osmé hodině se tam už nikomu nechtělo. Tak jsme se naskládali do aut a jeli zpět. … Úplně jsem se zapomněl zmínit, že se posledních 10 km jelo po nezpevněné silnici se štěrkem a dokonce přes pár brodů, takže jsem byl nakonec rád, že jsem svým autem nejel a neodepsal ho předčasně. … Do kempu jsme dorazili nějak před jedenáctou večer, musel jsem dát ještě sprchu, holení, příprava svačiny do práce, najedl jsem se, ještě poladil něco na netu, když už ho mám k dispozici a šel spát v krásné 2:00 hod ráno. To bylo naprosto ideální, když jsem vstával v 6:00 hod do práce, totálně zničenej po 20 km šplhání. :-) Ale o tom až v týdenním souhrnu.

Stále jablka a menší komplikace

5.12.2011 – 9.12.2011

O víkendu jsem si konečně nahrál do mobilu nějakou hudbu, abych se tak moc nenudil a práce lépe odsejpala. Já jsem si s sebou samozřejmě žádnou nevzal, protože ji normálně ani moc neposlouchám, tak jsem do noťasu narval jen seriály a filmy, aby bylo po večerech na co koukat. Naštěstí tu byli v kempu další Češi, kteří měli externí disk, kde jí bylo 100GB. Tak jsem si od nich pár songů zkopíroval. Byl jsem připravenej v pondělí pořádně máknout. Přece jenom jsem byl odpočatý po dvou dnech nicnedělání a ta hudba tomu taky pomůže. Jenže za hodinku začalo pršet a takové hnusné počasí vydrželo až do večera, než jsem šel spát. (To byla stále neděle) Jsem si tak říkal. Paráda, ráno se tam ukážu a rovnou si do warehousu pojedu koupit holínky a pláštěnku, abych alespoň něco udělal a nebyl totálně durch.

Naštěstí hned ráno po probuzení svítilo hezky sluníčko a ten den jsem opravdu překonal dosavadní rekord a dal 47 stromů. Bál jsem se, že bude hnusně a nakonec  jsem byl rád, že odbyla pátá hodina. Odpoledne mi to hezky peklo do zad a s respirátorem na čumáku se mi krásně pracovalo. :-)

Po zásahu ... :-)

V úterý mi povídá kápo, že až doděláme tenhle sad, tak tu už žádná práce nebude. To mě moc nepotěšilo, ale prý nám Mike (kontraktor) sežene něco jinde. A ještě začalo ke konci opět trošku poprchávat, takže jsem střídavě seděl v autě, pracoval, seděl v autě. Německá skupinka, co pracuje o pár řad vedle to moc neřešila a pracovala i za deště. A to ani nemají žádné pořádné vybavení, prostě tričko a džíny!!! Borci. Jsou nejspíš někde ubytovaný, takže mají kde sušit. Já takovej blázen nejsem. Taky jsem díky té alergii dostal pořádnou rýmu, takže jsem šel spát trošku rozlazen ve 20:00 hod, jelikož jsem neměl na nic náladu. Prostě super den. Druhý den ráno (středa) to nebylo o moc lepší. V nose totální beton, že jsem si nemohl ani vyčistit zuby a lapal jsem po dechu. Takže místo dopolední svačiny jsem mazal do lékárny v Clive, což bylo asi 2 km od sadu a zakoupil Otrivin Plus. Hned na ulici jsem si to šlehnul :-) a po pár minutách nastala euforie. Jel jsem zpět do sadu (celý výlet nezabral ani 15 min) a začal pořádně dřít. Bylo hezky pod mrakem, ani teplo ani zima (na kraťasy a triko), tak to hezky ubíhalo. Ideální teplota, hudba v uších, čistej nos. Co víc si přát. Měl jsem to rozjetý zase na další rekord, ale kolem 15 hodiny začalo celkem vydatně pršet. Říkám vydatně, takže se šli schovat i Němčouři. :-) Asi po 30 minutách přijel šefík a povídá, že z toho dnes nic nebude, ať jedeme domu, že se uvidíme zítra. Ne že bych nebyl nadšenej, ale dolarů za dnešek bude míň. Jinak se mi to celkem hodilo, protože jsem potřeboval na nákup a dnes jsem spal v kempu. Takže opět sprcha, elektrika a internet. Čas navíc se hodil. Taky jsem si dal po delší době teplé jídlo. Pěkně hambáče v mekáčí. :-) Předním na parkovišti spousta dodávek a uvnitř každej s notebookem na internetu a ve volně dostupných zásuvkách (230V) všude svítily telefony a počítače. Takže slezina backpackerů, venku je hnusně.

Měl jsem zase kliku, takže se obloha vybrala ještě ten večer a následující den (čtvrtek) sliboval ideální pracovní podmínky. Jó, to bych se ale nesměl ráno před šichtou podívat na stav NZ účtu. Ve středu se posílají peníze a ve čtvrtek už vidím konkrétní částku v elektronickém bankovnictví. Čekal jsem něco k 500 dolarů a přišlo mi jen 350!!! Takže úplně červenej naháním Mika (kontraktor) a říkám mu, že mi na účtě přistálo nějak málo peněz, co to jako je? A jestli se za mnou může zastavit v sadu a prodiskutovat to. Tak mi povídá, že tam bude. Stejně měl přivézt výplatní pásky. Jenže přijel až kolem oběda, takže si dokážete představit moji chuť do práce během dopoledne, když jsem nevěděl co se děje. Nicméně přijel, dal mi výplatní pásku, vytáhl kalkulačku a začal mi to vysvětlovat. První problém byl, že jsem dostal zaplaceno jen za první blok stromů. (Původně jsme se ale dohodli jinak) To nebyla až taková hrůza, protože chápu, že se to pak bude líp počítat a řešit, když se nebudou do sebe míchat dva bloky sadu, (dostanu to pak v další výplatě) ale hlavní problém byl, že dohodnutá částka za jeden strom byla v tomto případě PŘED zdaněním! V prvním sadu jsem makal za dohodnutou sumu, ale PO zdanění, takže jsem si celkem snadno spočítal, kolik přijde na účet a tak se taky stalo. První „vochcávačka“ na Michala. :-) A to jsem ten den ještě makal skoro do sedmi večer, protože jsem musel dodělat tenhle sad. Na následující den (pátek) měl pro nás Mike novou práci v jiné lokalitě. Měl jsem ale na závěr nejhorší stromy z celého dosavadního působení na NZ.  Jsem si celkem jistej, že po požití 2-3 jablek z těchto stromů, nemůže člověk projít dopingovou kontrolou. Protože to nejsou normální jabloně, ale nějaký pitomě zmutovaný klacky v zemi (jak ve filmu Resident Evil), na kterých roste miliarda jablek!!! Nicméně jsem to nějak přežil a byl zvědavej co nás čeká zítra. Hlavně už ne protrhávání jablek.

V pátek jsem pokračoval v protrhávání jablek v novém sadu. :-) Super. Ale aby toho nebylo málo, tak tohle nebyly žádný malý stromečky, kde stačí ze štaflí utrhnout pár jablíček a dodělat to dole, kde jich je většina. Byl to takový hezký pětimetrový kousky (to byla nahoře ještě solidně zaříznutá špička, jinak by to mělo o další dva metry víc), kde jich je dole málo a 80% se musí pořešit ze štaflí. Když jsem stál na posledním stupínku, držel se jednou rukou kmenu stromu a druhou trhal, tak jsem stejně na pár jablek nedosáhl, jak byly vysoko. Taky asi nemusím nikomu vyprávět, že když se stojí na štaflích a naklání se pro ty blbý malý jablka, že to celý drží záda. A jelikož už byl pátek, tak jsem odpoledne počítal všechny svatý. To mi bylo znova nabídnuto, že můžu přijít v sobotu a že práce je to nejhezčí, co může člověk na Novém Zélandu dělat. :-) V sobotu jsem nikam nešel.

Zajímavosti, odlišnosti oproti ČR

1) Vozíky v obchoďáku mají zadní kolečka napevno. U nás se točí všechny čtyři kola do všech směrů. Blbost, ale prvních pár dní jsem se po krámě vůbec neuměl pohybovat.

2) Most přes řeku má v 50% případů jen jeden pruh pro automobily. Asi aby ušetřili pár korun, jinak nechápu význam, když před i za mostem je krásná dvouproudá silnice.

3) Nákladní automobily nesmí brzdit motorem z kopce, kvůli znečištění ovzduší.

4) Mléko se prodává v kanystrech, ale hlavně ho mají čerstvé a v lednici. Ještě jsem neviděl žádné v klasickém tetrapaku jako u nás v normálním nechlazeném regálu.

5) Je to tu jak v Anglii, takže se jezdí vlevo, volant je vpravo a většina aut zde je japonského původu, takže to má i blinkry na pravé straně pod volantem.

6) Auta mají velké obsahy, důvod mi je zatím neznámý, ale snad jsem ještě neviděl auto pod 2000 ccm.

7) Za vozík se v krámě nemusí platit! Jsou prostě volně k odběru. Nekrade se tady jako u nás.

8) Každá zásuvka na 230V má svůj vypínač hned vedle. (takový svůj jistič)

9) Opel se tady prodává pod značkou HOLDEN.

10) Na všech veřejných toaletách je toaletní papír. Opravdu na všech co jsem potkal a někde ne jen jeden.

Prostě je všude a někde i 6x :-)

11) Auta nemají povinnost přes den svítit.

12) V obci je jezdí 50km/h, mimo obec 100 km/h.

13) Pánské sprchové gely AXE se tady prodávají pod značkou LYNX.

14) Zvrácené přednosti v jízdě! Jedu v levým pruhu, jelikož je to tu obráceně a chci odbočit vlevo. Protijedoucí auto chce taky vlevo. (Pro něj je to doprava) Jaké to má řešení? Musím nejprve pustit jeho a až pak můžu odbočit já. Takže se vlastně zablokujou oba jízdní pruhy. Úplnej nesmysl. Kdo tohle vymyslel…

15) Výplata se tu vyplácí týdně, takže se dá s penězi lépe hospodařit.

16) Všechno se prodává v MEGA velkých rodinných baleních. Taky to je na těch místních vidět. Takže, když si chci koupit jogurt, musím si jich koupit šest. Trochu síra? Tak pěkně cihličku, která má 1 kg. Pečivo? Neexistuje tu žádný rohlíky a housky, mají hlavně toustový chleba a pak takové ty hamburgerové nafouklé housky. Takže minimální balení po šesti, další až po dvanácti. Se pak bezva nakupuje pro jednoho a ještě když není lednice.

17) Plastové bankovky. Nedají se zmuchlat nebo namočit (asi, radši jsem nezkoušel)

18) Všude mají  cedule FREE wifi internet. Ale až po tom, co zacvakáte pár dolarů. Já jsem ještě za celý měsíc nenašel opravdu otevřenou wifi. A když už někde net je, tak je to hroznej šnek.

19) Všude se dá platit kartou. Mají tu nějaký systém EFTPOS. Hlavně se na Vás nikdo nekouká jak na vraha, když platím nákup za dva dolary kartou. Peníze se tu moc nepoužívají.

20) Auto se dá přepsat na poště na jiného majitele za pár minut. Stačí vyplnit dva papíry (jeden prodávající a jeden kupující), zaplatit nějaký poplatek a auto je vaše. Takhle jednoduché to je tady s veškerou administrativou.

21) Alkohol. Kdokoliv vypadá mladší než 25 let, musí se identifikovat pasem. Alkohol je však možné konzumovat od 18 let, stejně tak tabák jako u nás. Takže jsem už párkrát nějaké ID musel vytáhnout.

22) Párek v rohlíku. No do něj to má daleko! Prostě vemou TOUSTOVEJ chleba, na něj dají párek a další ingredience, pocákají to kečupem a chleba přehnou. Takže jakoby klasickej americkej hot dog, ale v tousťáku. Nechutný.

Pracuje se dál ...

28.11.2011 - 2.12.2011

Po pátečním krváku (25.11.2011) jsem malinko zlepšil techniku a prsty už mě ani tak nebolí. Dělám to trošku jinak, než mi ukázal kápo, ale technik bude asi vícero, hlavně nepolámat větve a neponičit stopky u jablek, které na stromě zůstanou, aby nebyly nějaký načatý. Podle toho co jsem četl, tak patří thinning mezi ty lepší joby. Sice bolej záda a prsty (než si na to člověk zvykne), ale to asi při každý práci v sadu/na poli. Jinak je to celkem pohoda, člověk nemá zničený oblečení, nemusí na břiše tahat 20 kg vak s natrhanýma jablky (to až pak při sklizni), nemusí si každý týden kupovat nové rukavice (třeba bud-rubbing) atd.

Jinak rukavice, které jsem si koupil, nepoužívám. Jde s to s nima strašně pomalu a člověk pak vůbec nemá cit v ruce. Co se týká palců na rukou, tak ho tam nemám stejně, jak mám ty tlapy opracovaný. Alespoň zbytek ruky funguje. Každopádně ještě tak týden, dva a mám v z rukou celkem slušný štípačky. :-)

Takže si dám po ránu jen jeden zyrtec na alergii a pro jistotu nasadím ještě plynovou masku (respirátor) a jde se na věc. Ještě v pondělí a první hodiny v úterý jsem makal ve stejným sadu jako první den, dodělal jsem svoji lajnu a byl jsem převelen na jiné místo. Tady se změnila sazba za jeden oškubaný strom. To je celý co jsem se dozvěděl, že nám to prý pak řekne na konci dne, za kolik bude jeden kousek. Asi podle toho, jaký zvolíme tempo, abychom si moc nevydělali. Tak si tak jedu a říkám si, že to je pohoda. Bude jiná sazba, takže to bude víc peněz, protože to byly stromečky větší.  V hlavě jsem si jel pořád nějaký násobky (X stromů krát min. 3 dolary, když bude jiná sazba, apod.). No a na konci dne přišel šefík a povídá, že už teda ví, že to bude za 2.10 dolarů!!! Tak mi spadla čelist, naštěstí to nebylo vidět přes ten respirátor, řekl jsem mu OK a dál makal. V duchu jsem ho teda pěkně seřval a zbylou hodinu a půl jsem trhal jak blázen, ne moc pečlivě, abych to trochu dohnal. No prostě úplně nasranej. :-)

Druhý den asi pochopil, že malinko šlápnul vedle a povídá, že to nakonec bude za 2,40 dolarů. Trošku jsem se uklidnil, ale žádný zázrak to nebyl. Dokonce jsem ve čtvrtek překonal minimálku, když jsem stihnul udělat za celý den (8 hodin) 46 stromů za 2.40 peněz. Taky jsem ve čtvrtek dostal výplatní pásku od kontraktora Mika za ten první sad a to něco málo přes 200 doláčů. Tak jsem byl rád, že všechno funguje a neberou mě na hůl, hlavně že jim to tam neškubu zadáčo. Byla to sice jen výplatní páska, stav účtu jsem neviděl, jelikož na netu jsem byl zase až v sobotu, ale i tak jsem byl klidnější.

Na druhou stranu musím mého šéfa pochválit, protože mi sám od sebe řekl, že můžu stát s autem v sadu a klidně tam občas přespat, když budu chtít. Ukázal mi, kde můžu stát, kde je pitná voda a kde záchod. Chtěl jsem se ho na to to zeptat sám, ale až po čase, až si na mě trošku zvykne. :-)

Jinak mi teda v pátek dopoledne povídá, že můžu přijít do práce i v sobotu na dopoledne. Tak jsem se zase trošku vyděsil, protože se těším na víkend už od středy a říkám mu, že mu dám konečné rozhodnutí na konci dne.  No jo, ale to už byl pátek, já toho měl plný kecky a ještě jsem měl ke konci takový blbý stromy, kde bylo asi milión jablek. Takže jsme se dohodli na dalším setkání v pondělí. Snad nebude moc naštvanej, ale měl jsem volbu, tak jsem zvolil volno. Z pátka na sobotu jsem v sadu přespával a ráno, když jsem odjížděl do kempu, tak vidím, že ta německá grupa (čtyři lidi 2x2) tam normálně jedou i tu sobotu. Tak jsem se cejtil trošku blbě, ale volno už potřebuju, tělo ještě není zvyklé na takovou zátěž. :-)

A včera jsem konečně zkontroloval NZ účet a ty dolary, co byly na výplatní pásce na mě svítily i e-bankingu, takže bude relax o víkendu. Nice!