11.12.2011
Aby jsem nebyl zbytečně odpočinutej, tak jsme se dohodli s Honzou, Ivou, Davidem a Tomášem (s Honzou a Ivou jsem se seznámil na začátku pobytu v Aucklandu a David s Tomášem jsou jejich kamarádi), že pojedeme na výlet do Kaweka Forestu, kde je opět možnost složit unavené tělo do termálních bazénků po cestě.
Až na parkoviště to bylo zhruba 75 km, které jsme ale jeli 2,5 hodiny. Je to pořád samá zatáčka, kopec nahoru, kopec dolu a auta líný jako veš. :-) Tam jsme si dali oběd. Já jsem si samozřejmě hned snědl svačinu na celej den, jelikož jsem měl hlad a zbyla mi jen jedna mini musli tyčinka jako poslední záchrana. Ta musela vydržet na dalších 8 hodin. (jak jsem později zjistil) :-) Problém byl, že jsem jel v autě s Davidem a Tomášem, kteří měli vše u sebe, stejně jako Honza a Ivou. Důvod jednoduchý, přece nepojedem každý svým autem. Tak si kluci ke mně naházeli zbytečné věci, aby se dala do vzpřímené polohy alespoň jedna sedačka v druhé řadě. Posilnili jsme se, namazali jsme se (krémem na opalovaní) a vydali se na 20 km procházku po parku podél řeky Mohaka River. Po pár set metrech nastal hned problém, protože si Honza s Ivou něco zapomněli a už ani nevím co, protože jsme si pořád dělali srandu, že si Iva zapomněla manikúru. Ale myslím, že to byly doklady a peněženka, takže se Honza proběhl a my pomalu pokračovali dál. Když dorazil, tak zase zjistili, že zase nemají ručníky. To už ale nebyl takový problém a plavky měli. Trocha zábavy na začátek.
Šli jsme celkem poklidným tempem až k řece, kolem které se linula stezka, kde jsme se vykoupali. (11.12.2011) Dokonce tam byla možnost hodit pár HIGH JUMPů ze skály hned vedle. Samozřejmě jsme nejdřív prozkoumali doskočiště. Nikdo nechtěl domu letět vrtulníkem po jedné hodině. :-) Ale tuším, že kontrola proběhla jen očima za skály, protože je tam extrémně čistá voda, nebylo třeba dělat hééérečky. Skákal jsem až jako druhej, takže to bylo otestováno důkladně, jelikož Tomáš přežil. … Né opravdu to bylo bezpečný! Někde jsem četl, že ta voda je snad i pitná = průzračná. Byla studená, ale pořád káva oproti oceánu, do kterého jsem zatím vlezl jen po kolena.
Chvíli jsme se zdrželi a pak pokračoval dál rovnou v plavkách, protože na konci stezky byly termální bazénky s horkou vodou (něco kolem 50°C), kde byla plánovaná další koupačka. Tyto bazénky byly i na začátku treku, ale jelikož to bylo hned u parkoviště, tak tam bylo naloženo už spousta lidí. Rozhodli jsme se tedy, že si je užijeme až později. … Po chvíli koukáme na hodinky a ono je už pár minut po třetí hodině a nám zbývá zhruba ještě 1,5 hod cesty, pak koupání, 2,5 hod cesta zpět na parkoviště a pak autem ještě přes 2 hodiny do kempu. Tak jsme trošku přidali do kroku. To by mi jako ani tak nevadilo, kdyby se šlo normálně po rovině s mírným klesáním, stoupáním. Jenže to bylo občas šplhání po čtyřech, takže jsem nakonec dorazil totálně splavenej. Fakt se mi hrozně chtělo do 50°C vody, když ze mě teklo jak z vola. :-) … Musel jsem chviličku počkat a pak jsem tam pomalu vlezl. Následovalo saunování. :-) Takže bazénky, studená voda v řece opodál, bazénky, řeka, atd. až nás to přestalo bavit. Ještě musím porovnat obě termální koupaliště (dva malé bazénky vedle sebe, každý zhruba pro pět, šest lidí), které bylo jak už jsem říkal na obou koncích treku. Ty naše na konci byly o dost horší, takže to na fotkách nevypadá moc hezky. To nás trošku mrzelo, ale svůj účel splnily.
Pak následovala sváča a cesta zpět. Já jsem jen koukal, jelikož jsem neměl co do pusy. Tak jsem si musel vysomrovat u Davida párek s toustovým chlebem. :-) Zpátky jsme už mazali bez přestávky, abychom to stihli za světla. No co si budem povídat, byl jsem nesmírně rád, že jsem dožil konce a spatřil parkoviště. Neměl jsem s sebou žádný jídlo a k pití jen čistou vodu, takže mě ke konci začaly chytat křeče. Příště se musím vybavit alespoň nějakýma energetickýma tyčinkama. … Původně bylo v plánu dát ještě jedno koupání, v těch hezkej bazénkách na začátku u parkoviště, ale po osmé hodině se tam už nikomu nechtělo. Tak jsme se naskládali do aut a jeli zpět. … Úplně jsem se zapomněl zmínit, že se posledních 10 km jelo po nezpevněné silnici se štěrkem a dokonce přes pár brodů, takže jsem byl nakonec rád, že jsem svým autem nejel a neodepsal ho předčasně. … Do kempu jsme dorazili nějak před jedenáctou večer, musel jsem dát ještě sprchu, holení, příprava svačiny do práce, najedl jsem se, ještě poladil něco na netu, když už ho mám k dispozici a šel spát v krásné 2:00 hod ráno. To bylo naprosto ideální, když jsem vstával v 6:00 hod do práce, totálně zničenej po 20 km šplhání. :-) Ale o tom až v týdenním souhrnu.
