12.12.2011 – 16.12.2011
Ráno krásný probuzení po 4 hod spánku (viz. předešlý článek) a aktivita v práci jakbysmet. Byl jsem rád, že jsem se udržel na štaflích a tomu odpovídal i výkon. Byly to opět mega stromy, kde jsem si musel z každé strany dát 3x jinak štafle, abych dosáhl na všechny jablka, které tam nemají co dělat. No prostě jsem udělal za celý den asi 13 kousků. … To mi ani tak nevadilo, protože jsem tam přišel jen proto, aby mě nevyhodili. :-) Předem jsem byl smířený, že dneska dělám zadarmo, hlavně aby už byl konec. Celý den se neskutečně táhnul a půl pátá nikde. Když už jsem se dočkal, tak jsem jel rovnou hledat nové místo na přespání a zalomil to ještě před osmou hodinou, abych dospal ten včerejšek.
 | |
| Moji oblíbenci :-) |
V úterý jsem pokračoval v těch blbejch stromech u silnice, kde bylo milion jablek. Bylo jich tam opravdu víc než na ostatních stromech, protože jim nebránily v růstu ostatní stromy, které jinak vrhají stín na své sousedy. Ke konci mi nečekaně pomohl kápo, myslím, že se jmenuje Ray. Jen taková malá odbočka. Všimnul jsem si zajímavý věci, protože si občas s někým ze slušnosti potřesu rukou a představíme se navzájem. To je normálka, ale mě vlastně ani nezajímá, kdo se jak jmenuje a vůbec nevnímám, co mi ten druhý říká. To platí i na česká jména. :-) Pak mám trošku problém někoho oslovit. Asi začnu používat „Hey bro“. :-) … Zpět k jablkům. Zbývalo mi asi šest velestromů, takže mi Ray začal dělat spodky a já zatím jel vršky. Tohle je důležitý okamžik, protože když jsem viděl jak mi udělal/neudělal spodek, tak jsem jenom koukal. Měl to strašně rychle, ale výsledek tomu odpovídal. Protrhal asi jen 20% a letmým pohledem jsem viděl spousty jablek, který bych tam já nenechal. A to jsem ani nekoukal pod větve. Takže paráda, od zítra jedu dle jeho předlohy.
A tak se taky stalo. Ještě jsem začátečník v neposlušnosti, takže si dávám trošku záležet na těch spodkách, protože to může zkontrolovat každý, kdo jde kolem. Ale nahoře už to škubu hodně na pohodu. Vždycky se podívám z prvního stupně na štaflích, které trsy jablek jsou viditelné zespoda, pak si povylezu a protrhám je. Odtud název článku. Ostatní řeším podle nálady, ceny za strom a moji výkonnosti. Když nestíhám za den udělat ani minimálku, tak to tam nechávám. Což je vlastně každej den. :-) To byla středa ráno. Ray ještě viděl, jak jsem se pondělí a úterý trápil, takže mi dal na dnešek stromy, kde nejsou jablka. Fakt luxus. Udělal jsem za jednu hodinu třináct stromů, které byly skoro za stejné peníze jako ty svi*ě na začátku týdne. Prostě v té lajně byly stromy, na kterých bylo třeba 40 jablek a tři kousky normál (takže milion jablek). To jsem dodělal a měl chvíli voraz, protože se čekalo na ostatní a přesun do nového sadu. Doufal jsem v normální malé stromečky, kde nebudu muset skákat po štaflích jako opice celej den. … Bohužel. Opět stromy jako barák! Ale poučen ze včerejška jedu pořádnou škubačku. Nad mým šéfem (Ray) je ještě manager, který nám tady ukazoval, jak to máme protrhávat. Podle odrůdy, velikosti stromu apod. se to trošku liší. Takže začal asi takto. Jablka která jsou „damage“ , tzn. nějak pomačkaná nebo mají „mark“, takovej černej puntík, něco jako piha na jablku se musejí trhat všechny. Když si jich člověk všimne, není to nějak zásadní. A následně povídá, že všude max. dvě jablka a tam, kde jsou malé, nechat jen jedno, všude mezera na čtyři prsty + plus nějaký další nezajímavý věci, které vůbec nezapadají do mé taktiky. Prostě manager, povídal víc než bylo třeba. Takže škubat ostošest a hlavně to co je vidět, … jsem si říkal já. Žádný počítání, kolik jich roste z každého trsu a podobný nesmysly o čtyřech prstech, které mě budou brzdit v práci. :-) U prvního stromu jsem si dával ještě záležet, protože mě každej viděl a bylo to na začátku uličky. A pak jsem to rozjel. Z dneška jsem měl dobrej pocit. Snad vydělaná minimálka.
Ve čtvrtek jsem pokračoval ještě ve větším tempu. Hlavně taky z toho důvodu, že začalo po jedné hodině v sadu celkem dost pršet. Takže žádná přestávka, abych nevychladnul a nebyl nemocnej. Makal jsem slušně, už ve 13:00 hod jsem měl hotovo to, co za celej včerejšek, kde jsem byl se svým výkonem spokojenej. A Ray mi pak povídá, že můžu jet domu, zítra pojedeme zase do nového sadu. Jedna parta někam k Napier a druhá do Hastings. Hlásil jsem se do Napier, protože tam pojedu na víkend zase do kempu. Tak ať to nemám daleko. Ještě jsem prohodil pár slov s kolegou z Ameriky ze sousední lajničky. Řekli jsme si kolik toho kdo udělal a pak mi povídá další šokující věc. Můj dnešní super výkon, kterým jsem za půl dne překonal celej včerejšek, se kterým jsem byl dost spokojenej, prý zdaleka nestačí na to, co předvádí místní domorodci. (Jelikož dost chca*o, tak jsem vynechával i ty jablka, co jsou vidět) Takže fakt nechápu, co tam předvádí oni? Si asi jen posouvají štafle sadem a ve čtyři hodiny skočí do auta a mažou domu a jejich výkon nikdo nekontroluje. :-) … A jel jsem posedět do mekáče, kde je elektrika a free wifi internet, kterej samozřejmě nefunguval. Ale seděl jsem tam dost dlouho a po 2 hodinách konečně dostal IP adresu a byl na chvíli online.
Kam přesně pojedu pracovat v pátek mi měl sdělit kontraktor Mike, ještě ve čtvrtek večer. Ale klasika, telefon nevyzváněl. Takže mu píšu sms a zase nic. Zkouknul jsem mezitím pár dílů HIMYM a pak mu ve čtvrt na deset večer volám, kam mám jet makat zítra. Naštěstí to zvednul, samozřejmě moji sms vůbec nečetl a povídá mi, že musí udělat pár telefonátů a dá mi vědět. Nakonec mi říká, že mám jet tam, co jsem dělal dneska. Paráda, jel jsem přes 20 kilometrů až do Napier, kde jsem si myslel, že to budu mít kousek do práce a pak pojedu rovnou do kempu a místo toho ráno musím dřív vstávat, abych se zase dostal zpět, až za Hastings. A benzín taky něco stojí.
Pátek jsem dělal dokonce tři různý velikosti a odrůdy stromů ve dvou sadech. Mimochodem ten druhý sad byl tentýž, kde jsem dělal na začátku týdne. Fakt nechápu tu logiku a přejíždění z místa na místo, když na místě A není hotovo. Že by tak záleželo na tom, že bude Royal Gala protrhaná o dva dny pozdějí? :-) … Takže se thinning asi blíží ke konci a už se dodělávají jen malé zbytky po sadech v okolí. Brzo bude zase volno. A jelikož jsem včera končil kousek po poledni, řekl jsem Rayovi, že budu pracovat i zítra. (v soboru) Blíží se konec, tak chci ještě nahnat nějaké dolary. To celé za předpokladu, že ráno nebude pršet. Nepíšu to jen tak, takže se asi dovtípíte, co se stalo. Ráno jsem se probudil a pršelo. Cestou do kempu jsem ale stejně musel jet kolem mého pracoviště, kde byla zavřená brána a nikde nikdo. To jsem se chtěl jenom ujistit, že mi nic neuteče a opravdu se nepracuje.
