Jižní Korea

3.5.2012 – 9.5.2012

Před sebou jsem měl 12 hodin letu z Aucklandu do Soulu, během kterého byl opět servis Korejců na výborné úrovni. Posun času byl ale jen -3 hodiny, protože jsem se přemístil hlavně z Jižní polokoule na severní, takže jsem žádné problémy neměl. Už při rezervaci hotelu přes portál booking.com jsem poslal Mr. Chongovi info, že přijedu trošku později, jelikož letadlo dosedne na přistávací plochu v Soulu plánovaně až kolem šesté večerní. Chtěl dostat zprávu, kdybych přijel až po 20:00 hodině. Zároveň mi doporučil autobus 6015, který jede z letiště až před hotel Sejong. To byla nejbližší zastávka k hotelu/guest housu Alps Seoul, kde jsem měl složit hlavu. Na letišti jsem ještě rychle vyměnil novozélandské dolary (NZD) za korejské wony (KRW) a šel čekat na zastávku. Informace pro turisty tady fungují na dobré úrovni, autobusy jezdí přesně podle jízdního řádu a důležité věci jsou napsané jak korejsky (rozsypaný čaj), tak anglicky. Měl jsem sice nějakou mapku, kterou jsem vyfasoval na letišti Incheon, ale tam bylo centrum Soulu hodně nahrubo. Žádnou velkou přípravu jsem na Zélandu neprodělal a teď jsem vlastně nevěděl, kam mám jít. :-) No trošku přeskočím, jako zázrakem jsem to našel celkem rychle, ale zbylé dny u Korejců jsem se denně divil, jak jsem to mohl ten první den najít. Nikde žádné poutače a guest house byl schovaný v malé boční uličce.

Po probuzení následující den mě čekal první úkol, někde se najíst. Nechtěl jsem moc experimentovat, takže jsem šel hledat mekáč. :-)  Tam je alespoň nějaká záruka, že to tam budou mít napsané anglicky a budou tak i mluvit. No splnil se mi jen ten první bod, což moc nechápu. Takže jsem dostal ke snídani 3x kafe, 3x burger a 3x hash brown. Pak jsem to tam musel korigovat s nějakou korejkou za mnou ve frontě, který jsem to říkal anglicky a ona korejsky pokladní v mekáči. S plným žaludkem jsem šel udělat průzkum okolí, abych věděl co kde je. Jsem ubytovaný úplně v centru, takže to mám pešky všude kousek. První den jsem měl na zádech ještě batoh, tahal jsem si vodu a něco malého k jídlu. Jenže je to tu všechno levný, dá se říct, že stejně jako v ČR. Oproti Zélandu celkem rozdíl. Takže jsem si následující dny bral jenom peněženku. :-) Super pocit, když si můžu koupit, na co mám chuť a nemusím řešit, kolik co stojí. Takže kávičky ve Starbucks  apod. Nějakou náhodou jsem se pak dostal do velkého obchoďáku, kde se dali koupit základní potraviny a byly tam i restaurace. Následně jsem zjistil, že ten krámek je vlastně celej mrakodrap (vlezl jsem do něj z podzemí metrem) a má to 16. pater. :-) Ve třináctým patře měli u kavárny venkovní zahradu se stromy, lavičky a fontánu. No nebyla vůbec malá. Ven z mrakodrapu jsem vylezl normálně na ulici a opět jsem se ocitnul v úplně jiném světě. Po chvíli jsem pochopil, proč mám v mapě celou čtvrť v Soulu označenou jako „market“. Všude v ulicích byly značkové obchody a uprostřed každé milióny stánkařů s oblečením, suvenýry a dalšími drobnosti. Hlavně na neskutečně obrovské ploše, že by se mohli v pražských Holešovicích hodně stydět. Chtěl jsem už konečně ochutnat něco z jejich kuchyně, tak jsem se zastavil u stánku s jídlem. Zdálo se mi to jako krabí tyčinky obalované v testíčku. Ptám se té paní, jestli je to to, co si myslím. Ale hned mi došlo, že je to házení hrachu na zeď. Jen ukázala na rozsypanej čaj vedle na ceduli a pak zpět na jídlo. Jako, že to je ono. :-)  Tak jsem ji v duchu poděkoval, moc mi pomohla. Nicméně jsem si to stejně dal a celkem to ušlo. Znaven jsem se odebral zpět na pokoj, abych vymyslel program na zítra a koukám na nějaký film. 

Původní plán byla návštěva N Seoul Tower, ale i když bylo venku 26°C a jasno, tak byla lehká mlha. Nebylo by nic vidět, takže narychlo měním plány a jdu se podívat na historické paláce v severní části Soulu. Tam se mi líbilo a konečně jsem viděl něco typicky korejského. Sami se můžete přesvědčit v galerii. Nicméně mě to v tom třetím už moc nebavilo, protože to bylo všude na stejné brdo a člověk nepoznal rozdíl. :-) Ale byl to hezký celodenní výlet. Další den bylo opět hezké počasí, ale už bez mlhy. Takže jsem zrealizoval včerejší plán a šel se podívat k N Seoul Tower. Samotná věž stojí na kopci v parku, kousek od mého bydliště. Každopádně je vedro jako pr**e, takže nahoru jedu kabinkovou lanovkou. :-) Pod věží se občerstvuju klasicky ve fastfoodu a po zaplacení dostavám kolečko s displejem, kde je číslo. Mají tu trošku vychytanější systém vyřizování objednávek. Takže si jdu sednout ke stolu a po chvíli začne kolečko pípat, vibrovat a poskakovat po stole. To znamená, že mám připravené jídlo. Posilněn vyjíždím do horních pater Soulské věže, odkud je výhled na celé město, jsou tu restaurace a kavárny. Po řádném relaxu s kávou v ruce v několika stech metrech jdu přes celý park pěšky až domu a vymýšlím opět nějaké atrakce na zítra. Nakonec to vyhrála nejvyšší budova v Jižní Koree nazývaná „63 City“. Uvnitř se nachází 3D IMAX kino, mořský svět, muzeum voskových figurín a z 60 patra opět výhled na celý Soul. Zároveň jsem to spojil s projížďkou metrem, protože to bylo malinko z ruky. 

Takže program na celý den. Metro tady mají taky vychytané, kde je přes celé nástupiště z plexiskla udělaná stěna s dveřmi, které se otevřou až v době, kdy přijede metro. Takže tam psychicky narušené osoby mají méně možností, jak ukončit svůj život a metro jezdí včas. :-) Ještě jsem chtěl zmínit místní technologicky vyspělé obyvatelstvo. Značky jako Samsung a LG tu jsou domácí. Naprosto každý na ulici drží v ruce nejnovější smartphone, tablet, nebo nějakou televizi s anténkou. Mají tu 4G LTE síť, takže jejich mobilní internet je na lepší úrovni, než náš kabelový. Ráno cestou do práce má každý v uších sluchátka a v ruce právě jednu z hi-tech hraček. Dokonce i ženský nosí ipady jako přívěšek na klíče. Například takový Samsung galaxy note se nikomu nezdá jako velký telefon a ze značky Samsung je tu nejrozšířenější. Tím bych asi povídání o Jižní Koree zakončil.  

Auckland

29.4.2012 – 2.5.2012

Takže dovolená skončila a já řešil svoji budoucnost. Letenku směr domov jsem měl na 13. května, bez stop overu v Soulu, kam jsem se chtěl podívat.  Na zadku v Aucklandu se mi taky 14 dní sedět nechtělo, takže byla jediná možnost zajít do centra a pořešit to přímo s korean air, protože servis student agency je na moje poměry jaksi pomalý. Neozývají se mi skoro dva týdny. Už předem jsem věděl, že si musím za změnu data připlatit a ještě přihodit tisícovku za změnu typu letenku. Ta původní mi totiž neumožnovala se zdržet déle, než poletí první letadlo směr Praha. Suma sumárum mě to vyšlo na stejné peníze, jako kdybych dřepěl na Novém Zélandu do toho 13.5. a platil nájem za bydlení. Takže nebylo co řešit. Mohl jsem letět hned druhý den, ale to bylo moc na rychlo, takže jsem to nechal na čtvrtek ráno. (To bylo pondělí) Přece jenom jsem stále neviděl nic z Aucklandu a nějaký den navíc se bude hodit. Atrakce typu Mt Eden a One Three Hill jsme spojili s prohlídkami bydlení pro Katku, která na Zélandu ještě chvíli zůstane a bude se snažit vybojovat work permit. :-) Všechno to bylo v centru, resp. 30km z našeho baráku, tak jsme si udělali celodenní výlet. Původně jsem chtěl ještě na Sky Tower, což má být nejvyšší stavba na jižní polokouli. (informace z roku nevim) Každý mi ale říkal, že to samé je vidět i z Mt Edenu a navíc zadarmo. Proto jsem tuto věž vynechal. Foto v galerii.

Před odletem mě ještě čekalo trochu papírování. První bod, daňový úřad. Rád bych z nich dostal nějaké dolary, takže jsme vyplnili klasický formulář jako v ČR a já navíc další canc, protože opouštím Nový Zéland. Paní na přepážce chtěla i kopii letenky, kterou jsem samozřejmě neměl, tudíž jsem vyfasoval obálku a musel jsem jim to celé poslat poštou. :-) Takže ponaučení pro ostatní, kdo to čtete ze Zélandu.  Každopádně jsem rád, že jsme tam byli osobně. Paní nám lehce poradila u sporných bodů a snad to celé klapne. Já bych měl dostat prašule šekem, který mi pošlou poštou do ČR a pak si ho proplatím v bance. Druhý bod, zrušit účet v NZ bance.  To bylo snad ještě jednodušší a celá akce nezabrala ani 10 minut. Podepsal jsem jeden papír, všechny prachy dostal v hotovosti na ruku a odevzdal EFTPOS kartu.

Všechno klaplo, všechno se stihlo, všechno jsem viděl, takže můžu uzavřít kapitolu Nový Zéland a zítra v klidu sednout na letadlo směr Korea, kde si dám závěrečnou dovolenou před návratem do rodné vlasti.