5.12.2011 – 9.12.2011
O víkendu jsem si konečně nahrál do mobilu nějakou hudbu, abych se tak moc nenudil a práce lépe odsejpala. Já jsem si s sebou samozřejmě žádnou nevzal, protože ji normálně ani moc neposlouchám, tak jsem do noťasu narval jen seriály a filmy, aby bylo po večerech na co koukat. Naštěstí tu byli v kempu další Češi, kteří měli externí disk, kde jí bylo 100GB. Tak jsem si od nich pár songů zkopíroval. Byl jsem připravenej v pondělí pořádně máknout. Přece jenom jsem byl odpočatý po dvou dnech nicnedělání a ta hudba tomu taky pomůže. Jenže za hodinku začalo pršet a takové hnusné počasí vydrželo až do večera, než jsem šel spát. (To byla stále neděle) Jsem si tak říkal. Paráda, ráno se tam ukážu a rovnou si do warehousu pojedu koupit holínky a pláštěnku, abych alespoň něco udělal a nebyl totálně durch.
Naštěstí hned ráno po probuzení svítilo hezky sluníčko a ten den jsem opravdu překonal dosavadní rekord a dal 47 stromů. Bál jsem se, že bude hnusně a nakonec jsem byl rád, že odbyla pátá hodina. Odpoledne mi to hezky peklo do zad a s respirátorem na čumáku se mi krásně pracovalo. :-)
 |
| Po zásahu ... :-) |
V úterý mi povídá kápo, že až doděláme tenhle sad, tak tu už žádná práce nebude. To mě moc nepotěšilo, ale prý nám Mike (kontraktor) sežene něco jinde. A ještě začalo ke konci opět trošku poprchávat, takže jsem střídavě seděl v autě, pracoval, seděl v autě. Německá skupinka, co pracuje o pár řad vedle to moc neřešila a pracovala i za deště. A to ani nemají žádné pořádné vybavení, prostě tričko a džíny!!! Borci. Jsou nejspíš někde ubytovaný, takže mají kde sušit. Já takovej blázen nejsem. Taky jsem díky té alergii dostal pořádnou rýmu, takže jsem šel spát trošku rozlazen ve 20:00 hod, jelikož jsem neměl na nic náladu. Prostě super den. Druhý den ráno (středa) to nebylo o moc lepší. V nose totální beton, že jsem si nemohl ani vyčistit zuby a lapal jsem po dechu. Takže místo dopolední svačiny jsem mazal do lékárny v Clive, což bylo asi 2 km od sadu a zakoupil Otrivin Plus. Hned na ulici jsem si to šlehnul :-) a po pár minutách nastala euforie. Jel jsem zpět do sadu (celý výlet nezabral ani 15 min) a začal pořádně dřít. Bylo hezky pod mrakem, ani teplo ani zima (na kraťasy a triko), tak to hezky ubíhalo. Ideální teplota, hudba v uších, čistej nos. Co víc si přát. Měl jsem to rozjetý zase na další rekord, ale kolem 15 hodiny začalo celkem vydatně pršet. Říkám vydatně, takže se šli schovat i Němčouři. :-) Asi po 30 minutách přijel šefík a povídá, že z toho dnes nic nebude, ať jedeme domu, že se uvidíme zítra. Ne že bych nebyl nadšenej, ale dolarů za dnešek bude míň. Jinak se mi to celkem hodilo, protože jsem potřeboval na nákup a dnes jsem spal v kempu. Takže opět sprcha, elektrika a internet. Čas navíc se hodil. Taky jsem si dal po delší době teplé jídlo. Pěkně hambáče v mekáčí. :-) Předním na parkovišti spousta dodávek a uvnitř každej s notebookem na internetu a ve volně dostupných zásuvkách (230V) všude svítily telefony a počítače. Takže slezina backpackerů, venku je hnusně.
Měl jsem zase kliku, takže se obloha vybrala ještě ten večer a následující den (čtvrtek) sliboval ideální pracovní podmínky. Jó, to bych se ale nesměl ráno před šichtou podívat na stav NZ účtu. Ve středu se posílají peníze a ve čtvrtek už vidím konkrétní částku v elektronickém bankovnictví. Čekal jsem něco k 500 dolarů a přišlo mi jen 350!!! Takže úplně červenej naháním Mika (kontraktor) a říkám mu, že mi na účtě přistálo nějak málo peněz, co to jako je? A jestli se za mnou může zastavit v sadu a prodiskutovat to. Tak mi povídá, že tam bude. Stejně měl přivézt výplatní pásky. Jenže přijel až kolem oběda, takže si dokážete představit moji chuť do práce během dopoledne, když jsem nevěděl co se děje. Nicméně přijel, dal mi výplatní pásku, vytáhl kalkulačku a začal mi to vysvětlovat. První problém byl, že jsem dostal zaplaceno jen za první blok stromů. (Původně jsme se ale dohodli jinak) To nebyla až taková hrůza, protože chápu, že se to pak bude líp počítat a řešit, když se nebudou do sebe míchat dva bloky sadu, (dostanu to pak v další výplatě) ale hlavní problém byl, že dohodnutá částka za jeden strom byla v tomto případě PŘED zdaněním! V prvním sadu jsem makal za dohodnutou sumu, ale PO zdanění, takže jsem si celkem snadno spočítal, kolik přijde na účet a tak se taky stalo. První „vochcávačka“ na Michala. :-) A to jsem ten den ještě makal skoro do sedmi večer, protože jsem musel dodělat tenhle sad. Na následující den (pátek) měl pro nás Mike novou práci v jiné lokalitě. Měl jsem ale na závěr nejhorší stromy z celého dosavadního působení na NZ. Jsem si celkem jistej, že po požití 2-3 jablek z těchto stromů, nemůže člověk projít dopingovou kontrolou. Protože to nejsou normální jabloně, ale nějaký pitomě zmutovaný klacky v zemi (jak ve filmu Resident Evil), na kterých roste miliarda jablek!!! Nicméně jsem to nějak přežil a byl zvědavej co nás čeká zítra. Hlavně už ne protrhávání jablek.
V pátek jsem pokračoval v protrhávání jablek v novém sadu. :-) Super. Ale aby toho nebylo málo, tak tohle nebyly žádný malý stromečky, kde stačí ze štaflí utrhnout pár jablíček a dodělat to dole, kde jich je většina. Byl to takový hezký pětimetrový kousky (to byla nahoře ještě solidně zaříznutá špička, jinak by to mělo o další dva metry víc), kde jich je dole málo a 80% se musí pořešit ze štaflí. Když jsem stál na posledním stupínku, držel se jednou rukou kmenu stromu a druhou trhal, tak jsem stejně na pár jablek nedosáhl, jak byly vysoko. Taky asi nemusím nikomu vyprávět, že když se stojí na štaflích a naklání se pro ty blbý malý jablka, že to celý drží záda. A jelikož už byl pátek, tak jsem odpoledne počítal všechny svatý. To mi bylo znova nabídnuto, že můžu přijít v sobotu a že práce je to nejhezčí, co může člověk na Novém Zélandu dělat. :-) V sobotu jsem nikam nešel.
