25.4.2012 – 28.4.2012
Už včera večer se udělalo konečně hezky. Obloha byla jasná a
na ni spousty hvězd. To znamenalo i slunečný následující den, kdy jsme se
zrovna museli přesunout do nového resortu. Takže místo opalování a koupání,
budeme sedět asi v autobuse. Ještě sami nevíme, jak se dostaneme zpět do
Nadi. Snad to nebude takové dobrodružství jako cestou sem. :-) S tím
jsme se ale nechtěli smířit, takže jsme si dali budíka tuším na 6:00 hod,
rychle do sebe naházeli snídani a šli stopovat k hlavní silnici. Předem
jsme ale věděli, že bychom rádi jeli místním busem Sunbeamfiji. Bylo to
jednoduché, protože je tady jen jedna „dálnice“ směr Nadi. Po pár minutách se
opravdu na obzoru objevil náš transport. Mávnul jsem na něj rukou, velkou tašku
jsme hodili dolu pod autobus do zavazadlového prostoru a naskákali dovnitř.
Sedli jsme si za sebe, každý hezky k okýnku, abychom se pokochali místním
životem cestou na ostrov Denerau. Poprvé jsme jeli v noci za úplné tmy,
takže jsme nic neviděli. Cesta do centra města Nadi náš vyšla na 25 dolarů za
oba i s dýškem. Z Nadi jsme jeli dalším busem, který nás za dolar
vyklopil přímo u recepce v Sheratonu. Pro přehled je to i s cenami,
protože jsme ušetřili 70%
oproti první cestě. V Nadi byla skoro hodinová prodleva, ale to nám
přišlo vhod, protože jsme se mohli podívat na místní tržiště a koupit nějaké ovoce.
Nakonec se nám to podařilo a v Sheratonu jsme se
hlásili lehce po poledni. Tady to už byla jiná káva. Po pár vteřinách hned
přiběhla ženská s tácem, kde byly dvě skleničky vychlazeného džusu a
navlhčené ručníky na osvěžení, dostali jsme karty od pokoje a místní poslíček
nám vzal zavazadla, že je takovým tím golfovým vozítkem odveze až ke dveřím. :-) Bohužel jsme trochu spěchali, tak jsem je vzal sám. Chtěli jsme se co
nejdřív dostat na sluníčko a svlažit se ve vodě. Jak to vypadá na pokoji
popisovat nebudu, koukněte se na fotky v galerii. Moc jsme se tam po celou
dobu pobytu nezdržovali, protože bylo venku nádherně. Sheraton je obrovský
resort, který je rozdělený do několika částí. Každá má svoje restaurace, bazény
a zázemí. Nikde se neplatí penězi, jen nahlásíte číslo pokoje a podepíšete
účtenku, platí se pak celý účet v době odjezdu. To je samozřejmě super,
akorát se pak člověk trošku diví, když mu to na konci sečtou. :-) My jsme se
ale hlídali a zhruba věděli, jak si stojíme. Na začátek jsme si celý areál
prošli, abychom věděli co kde je. Je to opravdový kolos, ve kterém jsou i
obchody s jídlem, šperky, oblečením a po celém resortu prodávají místní
domorodci svoje výrobky ze dřeva, kůže, apod. Člověk má všechno hezky po ruce.
Konečně nastal čas na opalovací krém a relax s drinkem
v ruce. Na tohle jsem stál měsíc a půl u dřezu s nádobím a těšil se
na útratu těžce vydělaných peněz. :-) Hlavně jsme měli v oblibě bary,
které jsou přístupné z bazénu, kde si pak svůj drink vychutnáte pěkně u
stolečku ve vodě. Co víc si přát. Takhle nějak to probíhalo až do večera, kdy
jsme měli poukázku do jedné z restaurací. Večeře probíhala formou bufetu,
takže jsme se klasicky úplně přežrali. Museli jsme vyzkoušet všechno a že toho
tam nebylo málo. Po večeři jsme udělali pár nočních fotek a šli spát. Zítra
v 8:30 hod nás čekal před hotelem odvoz do přístavu Denarau, odkud
poplujeme plachetnicí po okolních ostrůvcích.
Nejdřív jsme pluli takovou jachtou přes ostrovy South Sea,
Bounty a Beachcomber, kde jsme ještě nabrali další lidi. Případně vysadili ty,
kteří tam chtěli strávit dnešní den, nebo dovolenou, protože tam jsou také
nějaké resorty. Na ostrově Mana na nás už čekala plachetnice a všichni s modrými
pásky na ruce naskákali do malé lodičky, která nás k ní převezla.
Zakempili jsme na přídi, kde nebylo moc lidí a hlavně tam byl suprový výhled. V ceně
unlimited pivo, víno a nealko jako coca-cola, sprite, voda apod. v chladících
boxech po celou dobu plavby. První zastávka byla tuším na ostrově Mondriki, kde
jsme mohli šnorchlovat v křišťálově čisté vodě, skákat z plachetnice do
vody a prostě si užívat té krásy kolem. Mezitím se už na lodi připravoval oběd.
Takže nás hned po luxusním koupání, kdy nám pořádně vyhládlo, čekaly grilované
dobroty. Ještě teď na to vzpomínám se slinami u pusy. :-) Na dalším
ostrově jsme se zase zúčastnili „kava“ ceremoniálu, což je nápoj z pepřovníkové
plodiny PIPER METHYSTICUM, který
se rozdrtí ve vodě a vyvolení ho popíjí s náčelníkem vesnice. Vypadá to
jako voda z Berounky a podobně to i chutná. :-) Před vyplutím místní
ženy vyskládali na pulty svoje výrobky a my, turisti vyskládali dolary na
dřevo. Samozřejmě ne všichni si něco koupili, ale ta možnost tu byla. Kdo
chtěl, mohl se ještě vykoupat a zaskákat si z plachetnice. Pak jsme se už
plachtili zpět do přístavu na ostrově Mana, kde jsme přeskočili na naší jachtu.
S pár zastávkami jsme krátce před šestou večerní zakotvili v přístavu
Denerau. Měli jsme i odvoz, ale rozhodli jsme se ještě podívat po krámech a šli
zpět procházkou do Sheratonu.
Poslední den jsme se snažili nachytat bronz a dohnat tak
první deštivé dny na Fiji. Místo oběda jsme si dali pár drinků s ananasem
a zamluvili si radovánky na vodním skútru alias „jet ski“. Tohle mě lákalo na
každé dovolené, akorát jsem si to nemohl dovolit. Hold práce v IT
v ČR není tak dobře placená jako mytí nádobí na Novém Zélandu. :-) A
bylo to super. Měli jsme zaplacený tandem a jeli ve dvou na jedné mašině. Zapomněl
jsem se akorát zeptat, jaká je maximální rychlost, na budíkách jsem měl jen
otáčky. Ale tipoval bych tak třeba 80 km/h. První minuty jsem si ho ošahával a
ke konci jsem už nesundával ruku z plynu a dostával z něho maximum.
Celá jízda utekla jako voda a z břehu na nás mával týpek, že je konec. … Na večer jsme měli zamluvenou luxusní
restauraci „Flying Fish“ u pláže. Vybrali jsme si stůl na takovém molu, kde nás
obklopovala voda z obou stran. Jídlo jsme si dali hezky s předkrmem,
což byly mořské plody a na závěr s máslo oříškovým dezertem. Hlavně jsme
měli oba jako přílohu pečenou mrkvičku na medu. Bohužel jí bylo opravdu hodně,
takže jsme vypadali jako králíci. I náš gay číšník si z nás dělal srandu. :-) Najedený opět na tři dny dopředu jsme se odkutáleli na pokoj. Ráno bude
brzo vstávačka, už v 6:55 hod pro nás přijede odvoz na letiště. Tam jsme
byli nakonec opravdu brzo, protože nám to letělo až v 10:00 hod. Čas jsme
vyplnili po krámech v bezcelní zóně. V 9:20 byl „boarding time“ a my
se naposledy rozloučili s rájem. Jo a seděli jsme u okýnka. :-)
Speciálně jsme si o něj zažádali na check-inu.
