 |
| Ruakuri |
10.4.2012 – 12.4.2012
No a pomalu se dostáváme k posledním atrakcím na Novém Zélandu. Do Aucklandu je to co by kamenem dohodil a před námi jen pár kilometrů. Čekali nás jeskyně Waitomo kousek od města Hamilton. Je to seskupení jeskyních útvarů na několika čtverečních kilometrech. Po návštěvě informačního centra jsme důkladně zkoumali všechny nabízené letáčky společností, které organizují výlety a nakonec vybrali průzkum jeskyně Ruakuri, která je výjimečná obrovským vstupem po točitém chodníčku do hloubky několika metrů. A také je to snad jediná jeskyně na Jižní polokouli, která je přístupná vozíčkářům. Přímo u „Íčka“ nás nabral minibus, který nás tam odvezl. Prohlídka trvala necelé dvě hodiny i s cestou tam a zpět.
No a pomalu se dostáváme k posledním atrakcím na Novém Zélandu. Do Aucklandu je to co by kamenem dohodil a před námi jen pár kilometrů. Čekali nás jeskyně Waitomo kousek od města Hamilton. Je to seskupení jeskyních útvarů na několika čtverečních kilometrech. Po návštěvě informačního centra jsme důkladně zkoumali všechny nabízené letáčky společností, které organizují výlety a nakonec vybrali průzkum jeskyně Ruakuri, která je výjimečná obrovským vstupem po točitém chodníčku do hloubky několika metrů. A také je to snad jediná jeskyně na Jižní polokouli, která je přístupná vozíčkářům. Přímo u „Íčka“ nás nabral minibus, který nás tam odvezl. Prohlídka trvala necelé dvě hodiny i s cestou tam a zpět.
 |
| Glowworm |
Byly tam u podlahy světelně označené místa, která symbolizovala možnost focení s bleskem (oranžová) a bez (modrá), takže máme alespoň pár nekvalitních fotek. :-) Celá tahle šaškárna je kvůli speciálnímu druhu novozélandských světlušek, kterým svítí zadeček. Larvy na své světlo lákají turisti (v jeskyni to pak vypadá, jako když se koukáte na noční oblohu plnou hvězd) a především potravu. Proto každé jiné světlo způsobí, že světluška zhasne. Těmito tvory jsou v jeskyně na Zélandu jedinečné, jinak je to klasika jako v Koněprusích v ČR. :-) Jako druhou jsme vybrali „Glowworm cave“ což je v překladu jeskyně se svítícími červy. Tady byla specialitka malá loďka, kterou jsme pluli ve tmě po řece, která protýká jeskyní a nad hlavami nám svítilo tisíce světlušek. Tady byl úplný zákaz fotoaparátů, takže mám jen pár fotek, kde vystupujeme z loďky na konci prohlídky. Za větší obnos peněz se můžete zúčastnit klidně i celodenního výletu včetně raftingu, slaňování apod. adrenalinových aktivit.
Abychom nebyli v Aucklandu moc brzo, tak jsme to vzali po západním pobřeží přes silnice 15 třídy (už jsem se trošku vztekal, když jsme jeli 15km po stěrku) až do Raglanu. Ten je proslulý ve světě surfařů, protože tu je tuším nejdelší levostranný příboj na světě, takže se při ideálních podmínkách na vlně projedete pár minut.
Abychom nebyli v Aucklandu moc brzo, tak jsme to vzali po západním pobřeží přes silnice 15 třídy (už jsem se trošku vztekal, když jsme jeli 15km po stěrku) až do Raglanu. Ten je proslulý ve světě surfařů, protože tu je tuším nejdelší levostranný příboj na světě, takže se při ideálních podmínkách na vlně projedete pár minut.
 |
| Raglan, Manu bay |
Natáčel se zde třeba film „Endless summer“ a to konkrétně v Manu bay, kde jsme spali. Nezmiňuju to jen tak, protože jsem tady dostal svoji první pokutu na Novém Zélandu. Vůbec to bylo super, protože chcalo celej den a noc. Po příjezdu jsme si akorát stihli uvařit jídlo a pak už jen lilo. Takže jsme zalezli do auta a koukali na filmy. Otevřel jsem si flašku kapitána Morgana a Katka víno (samozřejmě tam byly cedule „Liquor ban“ – zákaz alkoholu) a „no camping“ včetně „no overnight stay“ a to tam měli navíc ještě kameru (ale byla namířená někam jinam). :-) Prostě nejhorší místo na spaní, který jsme si mohli vybrat. Takže nám ráno na okýnko klepal děda s lístečkem v ruce, že to máme za 40 dolarů (ještě, že tak) a ať se před odjezdem stavíme ve městě na Waikato Discrict Council, kde to můžeme zaplatit. Stálo to stejně jako v nějakém lepším kempu, tak jsme to moc nehrotili, zaplatili a zamávali Raglanu na rozloučenou.
