Z dovolené na dovolenou

Letiště Fiji - Nadi

19.4.2012
Alias z Nového Zélandu na Fiji. Zabalili jsme si už včera, auto prodané, takže se nemusím na dovolené stresovat a už se jen těšit. Věci, které si nebereme s sebou  necháváme v autě Katky přímo na letišti. Je to hlídané parkoviště za 60 dolarů na 10 dní. Letí nám to v 13:15 hod z mezinárodního letiště v Aucklandu do města Nadi. Zprvu jsme se báli, že poletíme nějakým malým motorovým letadlem, ale už při rezervaci letenky jsme se dozvěděli, že to bude opět obří boeing 747-400, kterým jsem letěl z Korei na Zéland. Takže 400 pasažérů, skoro 390 tun. Všechno jsme měli jen elektronicky, takže na check-inu nastal menší problém, když jsme tam přiklusali jen s pasem v ruce. Paní za přepážkou chtěla letenky v papírové verzi. Začala nám vysvětlovat, kde si to můžeme vytisknout a po chvíli to prostě udělal sama. Takže nechápu, co to bylo za vystoupení. Nicméně jsme byli odbaveni a dostali palubní lístek. Ještě v Aucklandu jsme vyměnili Novozélandské dolary za Fijijské a šli k odletové hale.
Moc jsem toho nesnědl, možná menší cestovní horečka.  Takže jakmile do sebe všechno zapadlo, my prošli všemi kontrolami a už jen čekali na vstup do letadla, tak jsem dostal hroznej hlad. Následující minuty mě jen zajímalo, kdy letušky nastartují vozíky s jídlem a budou jezdit uličkami. Po pár minutách dostal každý papírový box, kde byl ultra-mini těstovinovej salát, nějaký chipsy/nachos a kuřecí tortilla ala KFC. Pro mě luxuska, zase jsem si pochutnal. Vedle mě přes uličku seděli Indové (Fiji je Indická kolonie z větší části), kteří nejí maso, kvůli těm svým náboženstvím.  Takže jim letuška tortillu sebrala, ale bylo mi blbý se hlásit, že to klidně docvaknu. :-) Hlad jsem měl jako vlk, i když jsem svůj boxík snědl. Ale co se týká nápojů, tak tam jsme se už nestyděli. Dali jsme si hezky gin s tonikem, víno, fijijske pivo, coca-colu a kafe apod. Letěli jsme jen necelé tři hodiny, takže brnkačka oproti tomu, co jsem musel absolvovat koncem minulého roku na Zéland (22 hodin ve vzduchu), že mě ani nestihly rozbolet záda.

Náš baráček na pláži

S menším zpožděním jsme před půl pátou odpolední dosedli na přistávací plochu v Nadi, prošli opět několika kontrolami a vylezli ven na čerstvý vzduch. Vlhkost 83%, takže byl člověk hned mokrej, ale hezky teplíčko oproti Novému Zélandu. Tady jsme měli menší trhlinu v našem plánu, protože Uprising beach resort byl vzdálený 140km od letiště a my nemáme žádný transport. Jsme už staří mazáci, takže jsme si řekli, že to pořešíme až na místě. Jen jsme věděli, že by směr hlavní město Suva měli jezdit nějaké autobusy, to nám určitě řeknou na informacích. Nejdřív se na nás sesypali taxikáři a nabídli nám odvoz za 150 dolarů až na místo. Prej výhodná nabídka. Možná tak pro ně, jinak samozřejmě předražený do nebes. Tři lidi nezávisle na sobě nám ale povídali (to jsou místní informace), že se máme postavit ven, autobus jede v půl šesté. Další nám říká v šest. Takže parádní info, venku žádná autobusová zastávka, natož jízdní řád. Kolem půl šesté opravdu přijel (to byl normální autobus, později pochopíte), ale bohužel jel úplně na druhou stranu. Tak čekáme, čekáme, šestá hodina pryč a začalo se pomalu stmívat. Rozhodli jsme se tedy pro taxík a usmlouvat cenu co nejníž to půjde. Přece jenom bychom rádi dneska spali, tam kde to máme zaplacený a ne na letišti. No a v tom přijela dodávka (zhruba pro 8 lidí) s nápisem Lautoka – Suva s vpředu sedícími Fiji týpky poslouchající „Regé“ na plný pecky. Ptám se ho, za kolik to bude do Pacific Harbour a on, že 20 dolarů pro každého. Super cena, takže jsme naskočili. Jezdíme chvíli po městě, řidič si sám hledal cestující na ulici, abychom nejeli poloprázdný (funguje to tady zajímavě). A pak se k nám dozadu otočil jeden z těch týpků, asi manager, který mluví trošku anglicky, protože řidič nevydal ani hlásku. Začal počítat sedadla a pak nám říká „Bohužel je tu 8 míst k sezení a vezeme jen vás dva, takže to bude za 180 dolarů“ Tak dělá si prdel? :-) Katka mu okamžitě kontrovala tím, že to jsme mohli jet taxíkem, že by nás to vyšlo skoro stejně, že oni jsou „veřejný autobus“ a nemůžou se takhle chovat. Manager mrknul na řidiče, pak hodil oko zpět na nás a povídá, že 100 dolarů. Tak mu na to říkám 80 babek až ke dveřím hotelu a jeli jsme dál. :-) 40 dolarů za osobu bylo celkem slušný, resorty si za vlastní odvoz účtují minimálně 50 dolarů a to je to v rámci města. My jsme jeli skoro na druhý konec ostrova.

Venkovní sprcha

Tohle se už celé odehrávalo za tmy a dali by jsme jim asi i těch 120 dolarů, protože nás už odvezli bůhví kam a tam jako nevím, co bychom dělali. Pár dní zpátky tady byly hrozné povodně (bylo zavřené i letiště) a venku to vypadalo, jako když jsme na dovolený v rozbombardovaným Iráku. Venku samej černej, rozflákaný silnice a baráky. Nakonec všechno dobrý a kolem 21:00 hod jsme byli u hotelu. Cesta trvala JEN 2,5 hod, protože se řidič asi včera koukal na formule 1. Vůbec neřešil dvě plný nepřerušovaný čáry, zatáčky kam neviděl a to, že jsme jeli po tmě, občas za deště. Ale všechny jsme předjeli. Jeli jsme vlastně pořád v protisměru, jen když jelo nějaký auto, tak se zařadil na svoji stranu.  :-) Celkem blázen.
V resortu jsme dostali klíče od Bure 6 (tak se nazývají jejich klasické baráčky) a lehce prozkoumali okolí a pláž. Sice byla tma, ale byli jsme tak nadšení, že se to nedá popsat, protože takový slova ve slovníku nemám. :-) Součástí bure je malá teráska s výhledem na moře, které je vzdálené asi jen 25m. Na písčité pláži před námi rostou palmy a další exotické dřeviny. Jenže to není taková ta palma pro turisty, ale kokosová. Takže na ní rostou kokosy. :-) V bure máme kuchyňku, kde je dřez, rychlovarná konvice, malá lednička, gauč s konferenčním stolečkem, velkou šatní skříň a dvě postele (jedna queen size a jedna single).

Restaurace

Nejvíc nás ale dostala sprcha. Ta je venku u zadního vchodu. Je to oválná místnost s průměrem zhruba 2 metry obložená bambusem, která nemá střechu! Uvnitř je malá dřevěná lavička s ministříškou, dlažba u vstupu a po stranách roste kapradí a palma!!! Prostě jako kdybych se sprchoval v džungli.  A celé je to večer hezky osvětlené, sprchujete se pod širákem. :-) Na přivítanou jsme si dali vlastní welcome drink, jelikož jsme v duty free shopu na letišti zakoupili gin a v hotelu následně 1,5L toniku. Já jsem se pak šel ještě projít na pláž a zkusit moře alespoň po kotníky. Našel jsem tam pár kokosů a nenapadlo mě nic lepšího, než s jedním mrsknout o palmu, abych se do něj dostal. :-) Překvapivě to šlo snadno a hned druhým úderem z něj začala téct kokosová šťáva. Takže jsem to do sebe vyklopil a šel se před spaním osprchovat do džungle. Jenom pro neználky, klasický kokos, který kupujete v obchodě je už oloupaný ze slupky a normálně je bílý/žlutý. Až tím, že leží nějakou dobu oloupaný, tak zhnědne do klasické chlupaté podoby, kterou všichni známe. Já jsem to do nedávna nevěděl. … Už se těšíme na zítra, až to tu uvidíme za světla.