9.2.2012
Dnes bylo na jídelníčku jako první město Wanaka, které na dálku soutěží s Queenstownem v adrenalinových sportech, na které lákají davy turistů. Potřebovali jsme hlavně nabrat benzín a nebýt Puzzling worldu, tak jsme se tam vůbec nezdržovali a pokračovali dále. Je to asi hlavní atrakce a hned vedle hlavní silnice vás jako první upoutá nakloněná věž „Leaning Tower of Wanaka“. Uvnitř jsou připravené stoly s různými rébusy a hádankami, které si po důkladném vyzkoušení můžete všechny zakoupit. Katce se podařilo jeden složit, já úspěšný nebyl. Bylo to tam hezké a zadarmo :-), tak jsme se chvíli zdrželi a lámali si hlavy.
Pak už jsem celý nedočkavý směřoval k místu, kde se dle průvodce skáče největší bungee jumping na jížní polokouli (134m) nad řekou Nevis. Nikdy jsem bungee neskákal a řekl jsem si, že když to bude poprvé, tak rovnou nějaký masakr. :-) Jenže jsme to místo nenašli a později jsem zjistil, že ten sice 8,5 vteřinový let stojí hrozivých 260 dolarů. Takže jsem byl rád, že jsem to radši neviděl. Místo toho jsme si udělali radost na člunech s tryskovým pohonem, alias JetBoat na řece Kawarau. Na to jsem se těšil už z Čech a čekal jsem na Queenstown, kde jsou tyto jízdy na denním pořádku. Bylo to u společnosti Goldfields, kde jsme si jako první prohlídli bývalý zlatokopecký důl a udělali si okružní procházku na 35 minut. A pak to přišlo. Zašli jsme si do auta pro nějaký lepší ohoz, protože jsme čekali větší příděl vody a nechali si tam vše kromě klíčů od auta. Před vstupem na „vodní tryskáč“ každý vyfasoval vestu a kdo chtěl, tak i pláštěnku. Chtěl jsem si vzít jen vestu (měl jsem na sobě plavky a funkční triko) a na pláštěnku se vyprdnout. Všichni přede mnou si ji ale brali, tak jsem se trošku vylekal a šel do ní také.
Člun byl pro 10 lidí + pilot. Celá jízda byla na 40 minut, která byla proložena povídačkama o Pánu prstenů, který se zde také natáčel. Na začátku nám řekl, že je pod kapotou V8 motor a další nestandartní čísla na takovou loďku a vypluli jsme. Fotografka nám udělala první fotku z útesu, kde ještě nebyl nikdo rozcuchaný a pak blonďák za volantem sešlápnul plyn, aby popojel kousek dál. Chystal se vrátit, aby udělal před kamerou otočku o 360°. Tak, to by bylo pózování a mohlo se pokračovat. Švihal to kolem skal tak těsně, že jsem viděl smrtku každých pár vteřin. Občas zamával ve vzduchu ukazováčkem a šlo se na 360ku. Pán přede mnou si sednul celkem blbě a po každé otočce se mu vylila vlna, kterou člun udělal do klína. :-) Bylo to fakt super, hned bych zašel znovu. Pak jsme byli ještě „donuceni“ si koupit CD s našimi třemi fotkami a videem, jinak bychom neměli žádnou vzpomínku. Foťák jsem si vzít nemohl. Pro představivost přikládám krátké video, kde jsme my a pak ještě reklamní od společnosti Goldfields
Naše:
http://www.youtube.com/watch?v=q6C5JcUFyeI
Reklamní:
http://www.youtube.com/watch?v=4SbCmlOg7gM
Celý nadšení jsme pokračovali do Queenstownu, kde jsme se zdrželi jen chviličku. Všude bylo spousty lidí. Pro představivost jsem jich na NZ tolik pohromadě ještě neviděl. Už před městem byly kolony aut a v centru napráskaný všechny restaurace a bary. Skočili jsme jen do „Íčka“ pro mapu, brožury a šli se zeptat na cenu „houpačky“ přes kaňon. Je to zhruba 60m volným pádem (takže bungee) a následně se zhoupnete na druhou stranu kaňonu. Jde to provozovat v tandemu a mohli jsme jít s Katkou dohromady. Jenže to zase bylo za týdenní výplatu, tak jsem to musel odpískat a Katka jít sama nechtěla. Takže jsme na nějakou hodinku „zkejsnuli“ v „mekáči“ ve vedlejším městě Frankton, kde jsme si museli kvůli netu něco koupit. Za to nám dali voucher na 30 minut. Párkrát jsme koupili zmrzlinu, která byla nejlevnější, abychom nahráli všechny fotky, odepsali na maily a já mohl aktualizovat blog. Už se blížila devátá večerní a my se vydali hledat flek na spaní.
