6.2.2012 – 8.2.2012
Další naše zastávka byla vesnička Frantz Josef, kde jsme se chtěli poptat na práci v místních restauracích a hotelích. Na informacích jsme si vzali malou mapku, kde byly všechny instituce hezky vyznačené. Jsou tu jen dvě na sebe kolmé ulice a celý Josef se dá obejít pešky za pár minut. Připravili a hlavně vytiskli si životopisy, kde jsem si navymýšlel věci, jako že už jsem pracoval v kuchyni jako pomocná ruka, myč nádobí apod., abych měl větší šance. :-) Vzali jsme to poctivě a obešli opravdu všechno, co tam bylo. Když to shrnu, tak jsme měli dá se říct trochu úspěch. Katka mohla hned ve středu nastoupit jako housekeeper (bohužel jen na cca. 4 hod denně, takže se nedá moc vydělat) a já, kdybych měl lepší angličtinu na benzínové pumpě. :-) Doplňoval bych zboží v regálech, stál za kasou a řešil platby zákazníků, plus dělal další mechanické věci, které by tam byly potřeba. To by bylo na plný úvazek, ale chtěli by někoho na delší dobu, protože něco zabere zaučení a další věci, než bych se do toho dostal. A my chtěli zůstat jen tři týdny, max. jeden měsíc. Ale hlavní problém byl asi moje anglina. Sám jsem si moc netroufal a ještě mít na starosti kasu. Ale šéfka se nedokázala vymáčknout a říct mi ne. Pořád koulela očima, krčila rameny a pochlebovala se. Pak to ještě zkoušela na Katku, protože víc komunikovala a jí se zdála její angličtina lepší. Nakonec jsme to celé přehodnotili a rozhodli se ještě cestovat, dokud je hezké počasí, s tím, že zamakáme, až objedem celý spodek jižního ostrova. To už byl skoro večer, takže jsme se jeli vyspat na parkoviště k ledovci Frantz Josef, který jsme měli v plánu navštívit hned zítra.
Ale ráno jsme se ještě museli vrátit do města a dořešit věci ze včerejška. Ve dvou restauracích nám řekli, ať přijdeme dnes, že nám dají vědět, zdali pro nás budou něco mít. V jedné se nám moc líbilo a manager, se kterým jsme mluvili vypadal sympaticky. Bohužel ale den předtím přijmul čtyři Čechy, takže se musel optat v dalších restauracích, které spadaly pod stejného majitele. Měli jsme tam být dnes po deváté hodině. Manager ale nikde, takže nám zaměstnanci za kasou řekli, ať přijdeme za hodinku. Mezitím jsme zašli do dalšího hotelu, kde jsme opět nepochodili a vrátili se do restaurace „Full of Beans“, kde jsme ho zase nezastihli. Nechali jsme tam na sebe po druhé číslo a šli posedět do „Íčka“, kde měli pohovku a elektrické zásuvky. Čekali jsme do 12:00 hod, ale nikdo nám nezavolal. Už jsme tam nechtěli jít po třetí, takže jsme se zabalili a jeli na ledovec Frantz Josef. Nebyla to žádná hitparáda a bez peněz toho člověk moc nevidí. Dá se k němu jít jen asi na 100m, v opačném případě si můžete zaplatit klidně helikoptéru s několikahodinovou procházkou po ledu, včetně veškerého vybavení. To by bylo za zhruba týdenní novozélandskou výplatu, ale práci teď nemáme, takže se šetřilo. Cesta od parkoviště vedla nejdříve lesem a pak už korytem, kde se dle počasí valí více, či mémě vody. Všude kolem byly vodopády s vysoké kopce držely mraky. Na konci jsme vše poctivě nafotili a otočili to zpět. Následoval přesun k druhému ledovci (Fox) a ubytování v kempu. Následující den mělo být „fine“ počasí, takže jsme to nechtěli hrotit. V kempíku jsme si hezky udělali k večeři karbanátky, vyprali oblečení a po delší době zainternetovali. Za ten jsme si ale museli poctivě zaplatit. Takže jsem šel spát skoro v půl čtvrtý ráno, abych toho využil. :-) Ještě, že byla neomezená teplá sprcha a nemuselo se za ní platit, jako všude jinde.
Hned po ránu svítilo sluníčko a jako první jsme se vydali k jezeru Matheson, odkud je krásný pohled na nejvyšší horu Nového Zélandu Mt. Cook/Aoraki (zhruba 3700m). Samotné jezero nenabízí nic výjimečného, takže je zde veškerý přísun turistů hlavně kvůli této hoře. Za klidného počasí se její vrcholek odráží od hladiny jezera. Takto je vyobrazena na většině pohlednicích. Pak už se konečně dostalo na druhý ledovec. Ten byl o trošku lepší než Josef a bez peněz se dalo vidět víc ledu. :-)
Bohužel nám cestou k němu začalo lehce pršet, takže jsme to všechno v rychlosti vyfotili, nakamerovali a utíkali v dešti zpět k autu. Kousek jsme popojeli a šli se na něj ještě podívat z vyhlídky, která byla na druhé straně řeky cca. hodinku chůze od parkoviště. To už bylo zase krásně slunečno.
Bohužel nám cestou k němu začalo lehce pršet, takže jsme to všechno v rychlosti vyfotili, nakamerovali a utíkali v dešti zpět k autu. Kousek jsme popojeli a šli se na něj ještě podívat z vyhlídky, která byla na druhé straně řeky cca. hodinku chůze od parkoviště. To už bylo zase krásně slunečno.
