10.2.2012 – 12.2.2012
Ještě ve čtvrtek večer jsme v Mc Donald’s ve městě Frankton zamluvili na pozítří plavbu po úžinách Milford Sound v Národním parku Fiordland. Důvod byla 10% sleva za rezervaci přes internet. Báli jsme se počasí a nevěděli kolik tam bude lidí. Celé by to šlo nejspíš zamluvit i přímo na místě, ale to jsme nechtěli riskovat. Ale abych nepředbíhal, tak jsme v pátek jeli přes Te Anau (s malou zastávkou v informačním centru a nákupem jídla) po silnici, která vede přímo k Milford Sound. Na této 120km dlouhé silnici je spousty možností procházek. Začíná tu třeba známý Routeburn track, který spadá do jednoho z Great Walků na NZ a další menší walky. Bylo hezky a relativně dost času, proto jsme se rozhodli dojít k alpskému jezeru Marian. Zakoupená brožurka v „Íčku“ ale nic neříkala o profilu stezky, která nebyla ani tak pro chůzi, jako spíš pro šplhání. Na to nás také upozornila jedna z cedulí po 15minutách chůze. Takže se šlo skoro dvě hodiny do strmého kopce po kořenech a velkých balvanech. Cestou jsem si pořád říkal, že si alespoň pořádně protáhnem nohy, když jdeme tak blbou cestou JEN k jezeru. Ale na konci jsme byli překvapeni. Jako skoro všechna voda na Novém Zélandu byla i tato v jezeře průzračně modrá a celé bylo zasazeno mezi vysokými štíty hor, na kterých se ještě držel sníh. Prostě krása. Na druhé straně jezera byly celkem nízko kusy ledu a zdálo se mi to kousek. Chtěl jsem si na něj sáhnout. :-) Jenže to byl jen optický klam a po zhruba 30 minutách chůze po kamenech jsme to museli otočit, protože jsme nebyli ani v půlce. Hlavně už bylo po šesté hodině a nás čekal ještě „climbing“ dolů k autu. Škoda, jinak bych se k tomu ledu/sněhu chtěl doplazit. Kupodivu to směrem dolů nebylo tak hrozné, jak jsme zprvu předpokládali a sestupovali jsme celkem rychle. Autem jsme se posunuli až skoro na konec silnice před Milford, abychom to ráno nemuseli moc honit. Měli jsme zamluvenou plavbu na 9:00 hodinu ranní včetně snídaně na lodi.
Ráno po probuzení sluníčko hezky osvětlovalo štíty okolních hor a nám bylo jasné, že jsme opět trefili super výlet do ještě lepšího počasí. Musím to zaklepat, ale máme zatím štěstí. Posunuli jsme se o deset kilometrů na parkoviště Milford Sound a šli si pro palubní lístky do společnosti Southern Discoveries, na základě naší internetové rezervace. Po pár minutách se šlo na loď, kde na nás čekala snídaně v podobě švédských stolů. Stihli jsme posnídat ještě před tím, než se kapitán chopil kormidla a otočil loď mezi úžiny. Takže nám nic neuteklo a my se po snídani odebrali nahoru na palubu, kde jsme měli krásný výhled do všech stran. Obloha úplně jasná hned od rána, sluníčko hezky svítilo a my si vychutnávali panorámata Milfordu. Celá plavba trvala necelé dvě hodiny, během kterých jsme udělali spousty fotek, které jsme pak museli dost promazávat, protože jich bylo spousty stejných. Na závěr plavby ještě kapitán najel pod velký vodopád, který nás všechny „osprchoval“ jemnými kapkami a jelo se do přístavu. Během celé plavby se každý mohl občerstvit kávou nebo čajem, který byl samozřejmě zdarma a přišel vhod po delším fotografování, kdy měl každý prokřehlé prsty. Po vylodění jsme si mohli zakoupit DVD s naší fotkou a dalšími prospekty za 30 dolarů. V tomhle případě to ale nebylo nutné, měli jsme kvanta vlastních fotek, takže jsme odmítli a šli k autu.
Před námi byl ještě celý den, takže jsme si vyhlídky další výlet, nebo spíš výstup na „Key Summit“, kde se jde z části po stejné trase, jako když jdete Routeburn track. Jak už jsem psal na začátku, je to jedna z devíti velkých tras na NZ. Až zhruba po jedné hodině se odbočuje na 919m vysoký vrchol. Opět se šlo celou dobu do prudkého kopce, opět jsem z toho byl rozmrzelý a opět na konci překvapený. :-) Výhledy neskutečné a na vrcholku bylo několik malých jezírek, ve kterých se odrážely špičky okolních hor pokrytých sněhem.
Byl odsud také výhled na jezero Marian, ke kterému jsme vylezli z druhé strany den předtím. Nahoře jsme dali sváču, ještě jednou vše prohlídli a šli pomalu dolů, do základního tábora. Pro dnešek to stačilo, byl jsem naprosto spokojený. Zítra se půjdeme projít po části Kepler tracku a posuneme se na východní stranu Jižního ostrova. Chtěli jsme původně na Milford track, ale ten je potřeba rezervovat několik měsíců dopředu, protože se na něm dá spát jen v chatkách, které byly obsazeny až do konce dubna. Takže jsme od Key Summitu jeli zpět do Te Anau, resp. kousek za něj na parkoviště u Kepler tracku, kde jsme přespali. Ráno zase slunečno, už nás to nebaví. :-) Dali jsme v poklidu snídani, zabalili důležité věci do batohu a šli po Keplerově trase směrem k Brod Bay a zpět. Cesta vedla nádherným lesem po úplné rovině. Trošku nezvyk po těch šplháních v předešlých dnech. Na konci na nás čekala pláž, kde jsme se zdrželi zhruba hodinku a dali lehčí opalovačku. Mít s sebou plavky, tak jdu do vody. Cestou lesem bylo chladno, ale na slunku pařák. Tímto jsme ukončili naše působení na západním straně Jižního ostrova a jedem na druhou stranu, směrem na Dunedin.
