 |
| Nádraží v Dunedinu |
 |
| Baldwin street, nestrmější ulice na světě |
12.2.2012 – 14.2.2012
Ještě před Dunedinem jsme dali zastávku u Nugget Pointu, kde měli být vidět tučňáci. Dorazili jsme tam k večeru. Bylo stále hezké počasí, proto jsme penguiny odložili na druhý den ráno. Chtěli jsme přespat na parkovišti u majáku a jako první si prohlídnout právě jeho. Vše jsme za slunečna nafotili a já si pak pohrával s myšlenkou udělat další snímky brzo ráno, až bude vycházet slunce. Nevěděl jsem v kolik, takže jsem dal budíka na 4:15 hod, abych nic nezmeškal. Připravil si teplé oblečení a byl zvědav, jestli vstanu. No co si budeme nalhávat, sice jsem vstal, ale byly mraky. Tak jsem byl i trochu rád, že nemusím čekat venku v té zimě. Budíka jsem zamáčknul a pokračoval ve spánku.
Druhý den jsme se v poklidu přesunuli o 500m zpět, na menší parkoviště odkud se jde na vyhlídku, kde je možné spatřit tučňáky. Jenže hned na ceduli u parkoviště jsme zjistili, že nejlepší doba na pozorování, je před sedmou hodinou ranní, nebo po čtvrté odpolední. Přes den jsou v moři a chytají potravu. Nelhali, na pobřeží jsme neviděli ani nohu. Cestou na sever je ještě několik míst, kde je můžeme vidět, takže to musíme lépe načasovat. Pokračovali jsme tedy dále, směr Dunedin se zastávkou v kempu, kde jsme ze sebe zase udělali po několika dnech lidi. :-) Za 5 dolarů jsme se pořádně vykoupali v neomezené teplé vodě, slušně oblékli, uvařili si jídlo na dva dny a nabili si všechnu elektroniku. A hned po příjezdu do města zalezli do „mekáče“ pěkně vyvonění. :-) Potřebovali jsme nějaké informace o Dunedinu a jeho okolí, plus udělat plán na zítra. Tady musím pochválit jejich „Cyber café“, tzn. u každého stolu min. dvě zásuvky na elektriku a s moji utilitkou neomezený internet. Kousek od Dunedinu je poloostrov Otago, kde jsou k vidění tuleni, lvouni, albatrosi a tučňáci (nejlépe po čtvrté odpolední). Proto jsme se tam chtěli přesunout až navečer a rovnou tam najít místo na přespání. Opět jsme ale nebyli úspěšní. Tučňáka ve volné přírodě ne a ne spatřit. Je tu možnost zaplatit pár dolarů a vidět je z úkrytu v různých rezervacích, ale to mě neláká. To bych mohl rovnou zajít do ZOO a nacvakat fotky tam. Z toho bych vůbec neměl radost. Snad v dalším městě po cestě, v Oamaru nám to vyjde. Tady je dle všech doporučení nejlepší možnost.
Ještě před Dunedinem jsme dali zastávku u Nugget Pointu, kde měli být vidět tučňáci. Dorazili jsme tam k večeru. Bylo stále hezké počasí, proto jsme penguiny odložili na druhý den ráno. Chtěli jsme přespat na parkovišti u majáku a jako první si prohlídnout právě jeho. Vše jsme za slunečna nafotili a já si pak pohrával s myšlenkou udělat další snímky brzo ráno, až bude vycházet slunce. Nevěděl jsem v kolik, takže jsem dal budíka na 4:15 hod, abych nic nezmeškal. Připravil si teplé oblečení a byl zvědav, jestli vstanu. No co si budeme nalhávat, sice jsem vstal, ale byly mraky. Tak jsem byl i trochu rád, že nemusím čekat venku v té zimě. Budíka jsem zamáčknul a pokračoval ve spánku.
Druhý den jsme se v poklidu přesunuli o 500m zpět, na menší parkoviště odkud se jde na vyhlídku, kde je možné spatřit tučňáky. Jenže hned na ceduli u parkoviště jsme zjistili, že nejlepší doba na pozorování, je před sedmou hodinou ranní, nebo po čtvrté odpolední. Přes den jsou v moři a chytají potravu. Nelhali, na pobřeží jsme neviděli ani nohu. Cestou na sever je ještě několik míst, kde je můžeme vidět, takže to musíme lépe načasovat. Pokračovali jsme tedy dále, směr Dunedin se zastávkou v kempu, kde jsme ze sebe zase udělali po několika dnech lidi. :-) Za 5 dolarů jsme se pořádně vykoupali v neomezené teplé vodě, slušně oblékli, uvařili si jídlo na dva dny a nabili si všechnu elektroniku. A hned po příjezdu do města zalezli do „mekáče“ pěkně vyvonění. :-) Potřebovali jsme nějaké informace o Dunedinu a jeho okolí, plus udělat plán na zítra. Tady musím pochválit jejich „Cyber café“, tzn. u každého stolu min. dvě zásuvky na elektriku a s moji utilitkou neomezený internet. Kousek od Dunedinu je poloostrov Otago, kde jsou k vidění tuleni, lvouni, albatrosi a tučňáci (nejlépe po čtvrté odpolední). Proto jsme se tam chtěli přesunout až navečer a rovnou tam najít místo na přespání. Opět jsme ale nebyli úspěšní. Tučňáka ve volné přírodě ne a ne spatřit. Je tu možnost zaplatit pár dolarů a vidět je z úkrytu v různých rezervacích, ale to mě neláká. To bych mohl rovnou zajít do ZOO a nacvakat fotky tam. Z toho bych vůbec neměl radost. Snad v dalším městě po cestě, v Oamaru nám to vyjde. Tady je dle všech doporučení nejlepší možnost.
 |
| Lvoun, Allans Beach |
Následující den ráno, nám ale zvedli náladu Lvouni, které jsme viděli na Allans Beach. Sice lehce mrholilo, ale to nám vůbec nevadilo. Dokonce jsem kamerou zachytil celé představení, kdy jeden samec vylezl z moře a bojoval o samici s aktuálním partnerem. :-) Celý nadšení jsme mezi nimi obezřetně pobíhali a fotili je ze všech stran. Nesmí se jim ale uzavřít přístup k moři, jinak by mohli znervóznět a třeba i zaútočit. Den začal báječně a před námi ještě další atrakce v Dunedinu. Je tu problém s parkováním, takže jsme nechali auto u countdownu, kde je povoleno stání na 90 minut. Šli si do informačního centra vytisknout životopisy a slevový voucher do čokoládovny Cadbury. Během 90 minut jsme zvládli malou prohlídku města, nafotili asi nejhezčí budovu v Dunedinu (nádraží) a šli se podívat k „Chinese Gardends“. Cestou zpět jsme si udělali rezervaci do čokoládovny. Prohlídky se konají každou půl hodinu a celá exkurze je na 90 minut. Pro jistotu jsem přeparkoval auto a radši zaplatil za dvě hodiny stání, než řešit problémy s policisty. Každý dostal síťku na hlavu a já ještě na vousy. Prohlídka byla s ochutnávkou místních produktů, včetně čerstvé čokolády natočené do kelímků. To bychom nebyli Češi, aby jsme si nešli alespoň dvakrát přidat. :-) Šlo se opravdu továrnou, kde byla všude cítit čokoláda, viděli jsme zaměstnance, výrobu a na závěr čokoládový vodopád. Na konci prohlídky si mohl každý zakoupit místní produkty za směšné ceny v obchodě, které byly poloviční oproti velkým potravním řetězcům. Bohužel byl uvnitř přísný zákaz fotografování, proto máme snímky jen z „předsíně“ a z venku.
Na programu už zbývala jen Baldwin street, což je nejstrmější ulice na světě zapsaná v Guinessově knize rekordů. Zaparkovali jsme radši pod ní a pěkně si ji vyšli po svých nahoru a zpět.
Na závěr ještě přikládám odkaz na video, které jsem natočil na již zmiňované Allans Beach (Lvouni)
https://www.youtube.com/watch?v=1wmgxINUyPU
Na závěr ještě přikládám odkaz na video, které jsem natočil na již zmiňované Allans Beach (Lvouni)
https://www.youtube.com/watch?v=1wmgxINUyPU
