Oamaru, tučňáci, Mt. Cook

15.2.2012 – 16.2.2012
Cestou z Dunedinu do Oamaru se nachází malá vesnička Moeraki, kterou proslavily obří balvany kulovitého tvaru na pláži. Je to hned vedle hlavní silnice cestou na sever, takže to byla i naše další zastávka. Bohužel nám trošku mrholilo, ale byla to jen taková vyskakovačka z auta, pofocení šutříků a pokračování dál do Oamaru, takže nám to extra nevadilo. Dnes jsme už měli políčeno na tučňáky, kteří nám dvakrát utekli mezi prsty. Problém byl, že jsme tam byli vždy moc brzo. Ale dle předchozí zkušenosti víme, že je je možné spatřit až k večeru, protože jsou přes den ve vodě a loví potravu. V informačním centru Oamaru měli navíc tabuli s časy, kde je nejlepší doba na spatření žlutookých a modrých tučňáků. První z časů (žlutoocí tučňáci) byl v 19:30 hod na pláži Bushy Beach. Takže před námi několik hodin čekání, jelikož jsme byli ve městě už v dopoledne. Zhruba první 4 hodiny jsme spálili v místním Mc Donaldu na internetu, nahráli jsme na web všechny fotky a já pro Vás napsal zase kus povídání. To nás před pátou přestalo bavit, tak jsme se s předstihem odebrali na již zmiňovanou pláž a šli se podívat přímo k vodě. Tam jsme akorát narazili na pár válejících se tuleňů, kteří nás už ani moc nevzrušují, takže jsem kolem nich prošel skoro bez povšimnutí, hledajíc skryté tučňáky. Ale kde nic, tu nic. Kde ty mrchy jsou? No nic, v „Íčku“ říkali v 19:30 hod, tak jsme zase mazali zpět k autu a další hodinku strávili hraním karet. Mezitím nám ještě vynadal jeden místní, že po třetí hodině odpolední nemáme vůbec chodit na pláž, že je to tam napsaný na ceduli a jestli umíme anglicky. Byl to jeden z těch, kteří čekali v pozorovatelně, už když jsme přejeli. Pozorování tučňáků je komplikované. Jsou to plaší tvorové a jakmile uvidí, nebo uslyší nějakou lidskou bytost, okamžitě se spakují do moře. Proto je na fotkách vidět pozorovatelna na útesu, odkud se tučňáci sledují. Nedá se mezi nimi volně procházet po pláži, jako v případě tuleňů nebo lvounů. Proto jsme si mysleli, že ještě kvůli nám dnes opět nic neuvidíme.

 Ale jako podle hodinek, těsně před půl osmou se vynořil z moře první tučňák. Trvalo mu asi 15 minut, než se dostal přes pláž do křoví. Celý se čistil, mrskal ocasem a dělal divadýlko nic netušíc, že je v hledáčku několika lidí na útesu. Jako dobrý, ale kde je zbytek? Že by jsme je opravdu vyrušili? Možná, ale za moment se objevil další, pro nás poslední, kterého jsme před odjezdem ještě řádně pofotili. Začalo se pak stmívat, tak jsme radši jeli hledat místo na spaní. Natočil jsem ale kamerou spousty videa, takže naprostá spokojenost. Hlavně, že jsme je viděli volně v přírodě. Už jsem se bál, že se na ně budeme muset jít podívat do nějaké rezervace a to jsem nechtěl. Kousek za Oamaru jsme odbočili do vnitrozemí, směrem k vesnici, která nese stejné jméno, jako nejvyšší hora Australasie, Mt. Cook, neboli Aoraki. Spali jsme cestou na odpočívadle vedle silnice, pěkně v borovicovém háji u stolu s lavicí. Ráno nás probudila vymetená obloha a sluníčko. Dobrý start na další prohlídku národního parku. Jako první jsme navštívili DOC informační centrum, které bylo současně malé muzeum o tomto parku, včetně nejvyšší hory Mt. Cook (3741m), jejích pokořitelů, fauny a flóry v různých nadmořských výškách.

Chtěli jsme nějakou brožurku místních treků, abychom věděli, na kterou stranu se vydat. Byla bohužel jen placená, takže jsme vše proštudovali na místě. Poté jsme naházeli do batohu základní věci a šli vzhůru. Ještě v době, kdy jsme dorazili, byl celý Cook i okolní hory schované v mracích, ale po chvíli chůze se vyčasilo a obloha se roztrhala. Udělali jsme si procházku na celé odpoledne, kterou jsme zakončili v restauraci u auta u TOČENÉHO piva, které bylo moje první, od doby co jsem na Zélandu. Takže nesmí chybět foto, viz. galerie. V celém městečku nic není, jen jeden velký hotel, nějaká restaurace a letiště. Původně jsme se zde chtěli poptat na práci, ale pak jsme plány změnili a jeli dál, k jezeru Tekapo.

Tady na ukázku přikládám jedno video s tučňáky z Oamaru:
 www.youtube.com/watch?v=fuon9SqkJu8