Práce pro Inda pokračuje

9.1.2012 – 15.1.2012 

Kontejnery z nákladní lodě Rena

V pondělí ráno bohužel opět pršelo, takže jsem psal Jassonovi, co máme dělat. Že se prý ozve, až se udělá hezky. No hezky se do dvanácti neudělalo, on se neozval, tudíž jsme si sbalili a vyrazili do Taurangy hledat jinou práci. O víkendu jsme v kempu mluvili s nějakým domorodcem, který byl vášnivý surfař a dal nám tip na firmu Pelco. Je to rybárna a prý se tam dají vydělat slušné peníze. Zašli jsme do kanceláře, paní nám dala na vyplnění formuláře, kde se hned uvedly všechny potřebné údaje, jako je číslo účtu, IRD, poslední zaměstnavatel, jestli nám nevadí pracovat 12 hodin, telefonní čísla apod. S tím, že pokud bude práce, pošle nám sms. Pokud přijdeme, OK, pokud ne, už se víckrát neozvou. Práce asi závisí na tom, co rybáři chytnou na moři. A pokud něco chytí, tak se pracuje třeba 2 až 3 dny v týdnu. Takže taky žádná hitparáda. Poté jsme se přesunuli do Mt Maunganui, kde se hodně surfuje a na hlavní pláži bylo asi 30 surfařů, které jsme po zbytek dne sledovali. Nakonec se udělalo trochu hezky, tak jsme ještě na chvíli vytáhli krémy a šli na sluníčko doufat, že se zítra ozve Ind a půjdeme konečně do práce. 

Jak asi většina z vás tuší, do práce se nešlo ani v úterý. To už začal být malinko stres, protože se ve středu posílají výplaty (pro nás to bylo za čtvrtek a pátek minulý týden) a my Indovi stále nedali všechny papíry. Tak jsme se rozdělili a já zůstal kousek od Te Puke, abych mohl zítra vše předat Jassonovi, ať už bude nebo nebude pršet a ostatní jeli dál za Turangu směr Katikati poptat ostatní packhousy, zdali není nějaká práce. Cestou se stavili na Waihi beach, kde vyplavali kontejnery ze ztroskotané lodě Rena. 

Bouda v sadu, kde jsme dvě noci pobývali

Ve středu přisla sms, že se konečně pracuje a sraz je v 9:00 hod na Lemon road, což je sad, kde jsme skončili minulý týden v pátek. Nahnal jsem zbytek naší skupiny, která spala kousek od Taurangy a tešil se zase na kiwi. Po čtyřech dnech volna jsme zabrali a Jasson nás nechal v sadu až do půl sedmé. Konečně jsme předali dokumentaci a doufali, že přijdou také nějaké peníze. Když jsem dělal na jablkách, peníze se též posílaly ve středu a ve čtvrtek ráno byly na účtě. 

Jaké překvapení, že ve čtvrtek ráno bylo na účtu stejně peněz jako včera. Ale to nic neznamenalo. Předtím to mohla být stejná banka, nebo to posílali už dopoledne, takže vše proběhlo rychleji. Nástup byl v klasických osm hodin a jelo se do pěti odpoledne. Jasson je takový čertík, který pořád mezi námi pobíhá a huláká svoje oblíbené hlášky s Indickým přízvukem. Jeho nejoblíbenější je „verry, verry important“, kterou použije pokaždé, když někomu něco vysvětluje a tímhle to ukončí. Další kousky v jeho repertoáru jsou …

Come on, guys, hurry up (bez důvodu) 

Too much money on the ground (když trháme i dobré kiwi) 

Use both hands (jakmile nejsou obě ruce nad hlavou) 

Expensive work (když se flákáme)

Za tuhle šikanu dostal přezdívku „Führer“. :-) … No dodělali jsme Lemon road a pak se přesunuli asi o jeden kilometr do nového sadu, kde na nás čekaly další bloky. To nám udělalo radost, protože to znamenalo práci na minimálně další dva až tři dny. V pět hodin zakřičel „Go home“ a nám padla. 

V pátek ráno (13.1.2012) jsem znovu kontroloval účet a peníze konečně dorazily. Přesně tolik, kolik jsme očekávali podle odpracovaných hodin. Takže Ind zatím hraje „fair play“. Již včera nám řekl, kde máme pokračovat, že si musíme ráno postříkat boty roztokem, který hubí různou havěť. Jinak by kiwi stromy potkala zkáza. To celé znamenalo, že se sám ukázal až po první svačině, tak abychom ráno nic nepopletli. S námi tam pracují ještě tři Argentinci, kteří si přinesli magnet na Jassona v podobě nové holky, která je též z Argentiny. To znamená, že nás moc neotravuje a běhá za ní jako pejsek. My pak máme víc prostoru a klidu. Pracovat se má i zítra v sobotu, aby se sad dokončil. Pro nás by to měl být i poslední pracovní den, pak bude hotovo. 

Naroubované zlaté kiwi na zeleném základu

V sobotu jsme ale nestíhali, resp. to Jasson špatně odhadnul a musíme přijít ještě v neděli, ať to není roztahané do příštího týdne. Podle jeho odhadů (i našich) by to mělo být jen na dopoledne. Tak snad. Už se chystáme po delší pauze zase do kempu, ale chceme na to využít celý den, aby se stihlo vyprat a užít trošku pohody. Ne jen přespat, za to nemusíme platit.
Bohužel opět všechno jinak. Argentinci se asi někde v sobotu večer vylili a dnes do práce nepřišli. Už včera byli dobře zkouřený a nevěděli, která bije. Po každé pauze zalezli do úplně jiného řádku a vůbec nepokračovali, tam kde skončili a neustále se u toho smáli. To znamenalo, že dnes žádný konec po obědě nebude. Ale zase to znamená víc peněz pro nás. Celkem jsme zabrali ani u toho moc nekecali. Sám Jasson nás pochválil a dnes na nás vůbec nekřičel. Opravdu ani jednou! Ještě s námi dělal „lajničky“. Vyšlo nám to zase hezky do páté hodiny odpolední a pak nás překvapil, když řekl, že má práci ještě zhruba na dva dny. Kemp se tedy zase odkládá a my pokračujeme v pondělí bez pauzy. Už se nebude jednat o thinning, ale protrhávání malých/nových větviček. Sami pořádně nevíme, co přesně budeme dělat.