Kiwi job

4.1.2012 – 8.1.2012 

Potom co jsme dojeli z East Coastu zpět do Bay of Plenty, kde jsem byl na začátku svého cestování, tak jsme začali opět hledat práci. Chtěli by jsme ještě něco vydělat, než docestujem zbytek severního ostrova a přesunem se na jich. Ideálně tak něco do konce ledna. Hned na druhém místě kousek před Te Puke, jsme zastavili u stánku s ovocem, kde jsme se paní ptali, jestli o něčem v okolí neví. Dala nám jméno, ale bohužel bez telefonního čísla. Že nám ho dají v Te Puke Times v centru města. Kontakt jsme dostali a šli se usadit na lavičky, abychom vymysleli co dál. A pak se stala zvláštní věc. Práce si našla nás. Každý tady brečí, jak nemůže nic sehnat a my se přitom jen poflakovali na lavičkách před Te Puke Times a v tom k nám přišla paní, vyptávala se na různé věci, odkud jsme, co tady děláme apod. Pak došlo slovo na práci. Její manžel má prý pár kiwi sadů tady v okolí a zrovna shání pracovní sílu. Dala nám na něj číslo a zároveň jsme my předali číslo na sebe, konkrétně tedy na mě. Vypadalo to jako sen, až na to, že paní byla stejně jako její přejmenovaný manžel Jasson (aby lépe zapadl do místní společnosti) Indka! Ti tu mají hroznou pověst a z každé strany jsme slyšeli/četli, že pro Indy rozhodně nepracovat. Takže jsme všichni byli naprosto v klidu a moc to neřešili. Jenže cca. o dvě hodiny později volá neznámé číslo a druhé straně kdo jiný než Jasson. Že má prý pro nás práci a jestli můžem hned zítra ráno nastoupit. No co, nic jiného jsme neměli, takže to bude případně další zkušenost zadarmo. :-) Dali jsme si s ním rande u pošty v Te Puke na osmou ranní a začali vymýšlet různé teorie, jak to celé dopadne. Mezitím jsem měl asi 2x problém s nastartováním auta, takže jsem rovnou koupil novou autobaterii ve warehousu, kde měli ještě akci. Ty levnější mají na etiketě uvedenou životnost 12 měsíců a ta co byla v autě to měla už dááávno za sebou. Kluci mě naštěstí pokaždé nastartovali přes startovací kabely. Hned vedle warehousu v Tauranze je Chinatown, což je restaurace, kde si v době obědů můžete dát za 15 dolarů co se do vás vejde. Prostě formou bufetů, kde si na talíř hodíte cokoliv uvidíte. Sice jsem neměl nějaký velký hlad, ale dal jsem si normální oběd, pak druhý oběd, k tomu studený salát s krevetami, vodu se šťávou (později jsem zjistil, že je to poleva na zmrzlinu), minidortíček, kávu se zmrzlinou a pak znova zmrzlinu. :-) Sice mi bylo trošku na zvracení, ale už jsem nepotřeboval do druhého dne jíst.

Druhý den čtvrtek ráno (5.1.2012) čekáme v osm před poštou a Jasson nikde. Samozřejmě se nikdo nedivil, ale pro jistotu jsem mu poslal textovku, kde je, že čekáme na smluveném místě. Po chvíli odepsal, že tam je za pár minut. Dorazil, zeptal se jestli máme IRD čísla a na další info s tím, že ho máme následovat. Už proto, že je to Ind, tak jsme chtěli hlavně jako první podepsat smlouvu a pořešit věci ohledně výplaty. Zavezl nás do sadu, do ruky nám dal bílé pletené rukavice a šli jsme makat. Na žádnou úředničinu nebyl čas. :-) To nás moc neuklidnilo. … Děláme thinning, což je to samé, co jsem dělal na jablkách, akorát je práce nesrovnatelně lehčí. Člověk nepotřebuje štafle, všechno ovoce je pěkně po ruce a trhají se jen ty poškozené, nebo špatně tvarované. Na jablkách se museli nechávat na jednom trsu max. jedno nebo dvě jablka, tudíž šlo 60% dolu.Tady se tak 90% nechá na stromě. Také je výhoda, že jsme placeni, nebo snad budem za čas a ne za protrhané stromy. Takže jsou předepsané dvě patnáctiminutové přestávky v 10:00 a 15:00, plus 30 minut ve 12:30 na oběd a dá se přes den trochu flákat, když se nikdo nekouká. Pracovali jsme do čtyř hodin a jelikož bylo hezky a relativně spousta času, tak jsme jeli na nejbližší pláž do Maketu. Sprchu jsem pár dní neviděl a slaná voda v oceánu se jevila jako dobré řešení mých problémů.

Poslední pracovní den (6.1.2012) opět nezačal podle našich představ. Dojeli jsme do sadu a hned na nás spustil „Hurry up guys, is eight o’clock“, takže urychleně do řádků a protrhávat. Opět žádné smlouvy. Přes den se nám alespoň podařilo položit otázku, jak to teda bude. Jasson povídá, že potřebuje kopii pasu, pracovního víza, plus číslo bankovního účtu a IRD číslo. Hned po šichtě jsme tedy jeli na poštu, která měla ale jen do pěti, protože byl pátek. Do práce jsme měli jít i v sobotu a to znamenalo, že stále nebude smlouva, protože nemáme kopie všech dokladů. Ne že by jsme nějakou výplatu čekali (byl to Ind), ale trochu by nás to uklidnilo. Takže jsme začali znovu vtipkovat, že jsme dnes pracovali za jednu rukavici. (Dostali jsme včera jeden pár a pracovali jsme druhý den) S nepořízenou jsme jeli na „zašívačku“ č. 3. Je to hned u řeky kousek od městečka Papamoa, kde je i nájezdová rampa pro motorové a rybářské čluny. Nejdřív jsem se tam u kaluže oholil a pak jsme začali vyndávat propriety na večeři. Nějací dva rybáři, co akorát tahali loď z vody se nás ptali, jestli máme rádi ryby. Říkáme, že jo a pak prej kolik nás je? V tom sáhnul do boxu v loďce a vytáhnul dvě ryby, které před chvílí chytili na moři. Teď si nevzpomenu na název, ale jmenovala se Terehaki nebo nějak podobně. Když viděl jak se s tím trápíme, tak nám ji pomohl ještě vykuchat a udělat z toho filety. Nejlepší na tom bylo, že se to celé odehrávalo na mé posteli ve vanu. Jen jako prkýnko sloužilo víko od plastikové krabice. Ryba mi tam ocasem plácala po novém prostěradle a všude byly šupiny. :-) Pak jsme ji jen posolili, opepřili a udělali ve vlastní šťávě na pánvičce. Kdybych to nepřehnal s pepřem tak to byla opravdu laskominka. V sobotu ráno samozřejmě pršelo, tudíž se do práce nešlo. Alespoň byl konečně prostor dojít na poštu okopírovat potřebné dokumenty a být připraven na pondělí. 

O víkendu jsme pak jen odpočívali a ze soboty na neděli jsme byli v kempu, kde jsme si vyprali a také jsem konečně použil sušičku. Akorát jsme do ní dali prádlo tři, takže moc suché nebylo. :-) V neděli ráno muselo jít na druhé kolo. Také jsem koupil o dolil olej do mého „Langoše“, jak jsme ho pojmenovali a řešili pojistky. Potřeboval jsem nějak odpojit postranní posuvné dveře. Pokaždé když zavřu, tak proběhne něco podobného, jako když jsou špatně dovřené dveře a snažím se centrálem zamknout. Ty se pak zamknou a otevřou. V mém případě to udělá jen ten zvuk a nevím k čemu to je. Každopádně mi to dost vybíjelo baterku (když jsem to udělal třaba 15x v kempu), takže jsem to musel nějak vyřešit. Na víku od pojistek bylo vše hezky popsané, akorát v japonštině. Tak jsem nejdřív zkoušel různé aplikace do mobilu na OCR + překlad textu apod. nesmysly, až jsem prostě vytrhal všechny pojistky ven. No ale dveře pořád cvakaly. Vše pak vyřešila lepící páska přes kontakty.:-)