31.12.2011 – 2.1.2012
Na Silvestra nás hned brzo ráno probudil déšť, takže jsme se postupně přesunuli do Gisborne, do „mekáče“ na internet. Tam jsme poseděli něco přes hodinku, než každý z nás vyčerpal 50MB tarif, který je každému k dispozici po připojení do jejich sítě. Pak se lze znovu „checknout“ a využívat nové data, ale ne vždy to funguje. Jelikož kluci (David s Tomášem ) už Gisborne znají, protože tu museli na začátku svého pobytu řešit problémy s autem, dali nám tip na lepší, neomezený internet v místní knihovně, která byla jen pár metrů vedle Mc Donalda. Přesunuli jsme se a poseděli další dvě až tři hodinky než nás paní upozornila, že budou v 13:00 hod zavírat, protože je dnes Silvestr. Nahráli jsme nové fotky na net, dopsali blogy a zkontrolovali, co bylo třeba. … Pak nás potkala nepříjemná situace. V Gisborne končil nějaký hudební festival, tudíž zde bylo mraky lidí a do toho ještě Silvestr, takže s parkováním nic moc. Kluci si postavili auto za jeden z našich vanů na parkovišti u Mc Donalda a když jsme se chystali odjet, auta na parkovišti byla jen dvě. :-) … Kluci tu už jednou platili pokutu za špatné parkování, takže si to rovnou namířili pešky na místní policejní stanici. Moc dobře věděli kde to je a znali už místního šerifa. Celé to bylo ještě vyšperkované tím, že jim ho odtahovka prostě ukradla a neodtáhla. Asi mají nějaké univerzální klíče, které pasují do většiny starších aut, takže si ho otevřeli, nastartovali a odjeli na policejní parkoviště. To celé bylo nakonec za 80 dolarů. Pak jsme ještě zamířili do liquorlandu, což je specializovaný krámek na tvrdý alkohol, který se normálně obchoďácích neprodává. Tady se vlastně stala další vtipná situace, když si Tomáš kupoval obyčejnou zmrzlinu, kterou tam měli jen jako vedlejší produkt v mrazáku a musel ukazovat doklad, že už má na ní věk. :-) Blbost, ale asi tam mají nařízení, že každý zákazník musí ukazovat ID, bez vyjímek.
Pak jsme už zamířili směr East Cape a cestou hledali vhodné místo, kde strávíme poslední den v roce 2011. Byl to trošku boj, ale k večeru jsme konečně zakotvili na odpočívadle se záchody kousek od pláže. Bylo to snad poslední místo na East Coast, když se jede směrem od Gisborne, které ještě lemuje pobřeží. Pak se už odbočuje do hor a celý výběžek se objíždí. Postavili jsme naše auta do klasického „Účka“ s tím, že byl ještě uprostřed stoleček s lavicemi a začali jsme s přípravami. Udělal se zeleninový talíř, česneková pomazánka, bagetky, salámek, brambůrky a taky si každý vytáhnul dárečky z liqour shopu. :-) Celý den jsme moc nejedli a jako největší zabiják se nakonec ukázal Jim Beam, kterého si koupil Honza. Už kolem desáté večerní se nám kolem aut motal nějaký místní Maor, který byl totálně na plech a lehl si na zem vedle našeho stolu. Honza se ho ptal, jestli je OK a jestli chce vzbudit, až bude půlnoc a hodinku na to, už ležel taky. :-) Ani se nezúčastnil přípitku. Jen občas vystrčil hlavu z auta a hodil šavli. :-) Ráno byl pak první na nahou a chodil s pískem zasypávat noční nadělení.
Druhý den ráno se udělalo zase pěkně, takže jsme se po drobném úklidu bordelu a jídla ze včerejška přesunuli na pláž a hlavně do vody. Bylo to moje první koupání v moři od té doby, co jsem přiletěl. Oceán se už konečně ohřál natolik, že je voda příjemná. A jak se říká „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Tak doufám, že v tom budu pokračovat. Vzali jsme s sebou skin board (jezdí se na něm podél pláže zhruba v 5 až 10 cm vody), body board (to už je prkno do vln a jezdí se na něm po břiše) a míč na rugby, abychom se trochu vyblbli. Nakonec jsme se jen tak poflakovali celý den. Stejně bylo potřeba ještě vystřízlivět. Kolem páté hodiny jsme nasedli do aut a jeli dál na sever, kde byla naplánovaná zastávka na East Cape. To je nejvýchodnější místo na Novém Zélandu a místní lidé vidí jako jedni z prvních na světě východ slunce. Dominantou East Cape je maják na útesu kam je potřeba se vyškrábat zhruba po 750 schodech. Okolní krajina je nádherná! Podledních 25 km k majáku se jede po prašné silnici, která je slepá a končí právě u útesu s majákem. Vypadá to tam jak na konci světa. Cestou bylo jen pár dřevěných domečků, přes silnici volně pobíhaly krávy, koně a ovce. Celé místo působilo tak klidně a mysticky. Dojeli jsme tam sice až k večeru, ale ještě bylo dost světla na procházku nahoru a dolu. Po prohlídce jsme jen popojeli 4 km do nedalekého DOC kempu, kde jsme přespali.
Další den jsme se už dostali do Bay of Plenty, kde jsme našli další super DOC kemp za 6 dolarů. Byla tam sprcha, záchod a hlavně za valem pláž s mořem. Takže jsme se pořádně vykoupali a znovu zablbli na body boardu i druhý den. Vlny už byly opravdu velké, takže trocha adrenalinu nechyběla. Dobrý, ale už by to chtělo normální surfing a sjíždění velkých vln. Snad k tomu brzo dojde a půjčíme si nějaké prkno s instruktorem. To bude teprve mazec! 