17.11.2011
Ještě toho dne jsem se hnal přímo do města Tauranga, kde jem doufal v 3G signál, abych si mohl zase přečíst maily a vyřídit ostatní věci. Očekávání se naplnila a internet tam opravdu byl. Super město, už třetí s pokrytím. Takže jsem zastavil na klidném místě a začal datlovat do telefonu. Moc pohodlné to nebylo, ale jinou možnost jsem neměl, abych nemusel zase vytasit další dolary. Moc by mě zajímalo, kde ty lidi nacházejí volně dostupné wifi sítě. Párkrát jsem to zkusil i v knihovnách, kde spousta cestovatelů píše, že mají internet zadarmo, ale všude to bylo stejné. Nějakých plus mínus 2.50 dolarů za 15 minut. To je tak dobrý na kontrolu mailů, ale já potřebuju nahrát fotky ze svého notebooku, aktualizovat blog a další. Takže jsou pro mě zajímavější wifi sítě, kde můžu použít vlastní notebook. Doufám, že bude někde internet alespoň součástí ubytování v backpackerech nebo hostelech. Ale tam se podívám, až budu vydělávat, jinak bych tady hodně rychle skončil.
Pak jsem jen zajel do místního PAK’nSAVE, abych dokoupil pečivo a další drobnosti a chtěl jsem někde tady přespat, protože tu je internet. :-)
 |
| Výhled na město Mt Maunganui |
Dal jsem do navigace horu/kopec v Mt Maunganui, což je město, které s Taurangou sousedí jen přes most, kde jsem se chtěl následující den vyškrábat na vrchol Mt Maunganui (232m). Zatím pořádám takové basic výpravy, abych poznal o čem to je, než se vydám do nějakých tisíců. Chodím celkem spořivě a nikam se neženu, abych nebyl splavenej, protože teplá sprcha tu zrovna na každém rohu není. Po cestě nahoru jsem potkával samé sportovce, kteří každé ráno běhají kolem hory, to je nějakých 2,9 kilometrů, nebo to vemou nahoru a dolu. Vede tam několik cest a většina volila variantu nahoru tou strmější cestou po schodech a dolu výklusem podél celého kopečka. Celkem jsem je obdivoval, protože já bych to klusem po těch schodech nahoru nedal. No a na vrcholu už byl krásný výhled na celé město Mt Maunganui. Já jsem šel nahoru cestou, která je i pro 4x4 automobily, takže ta víc pohodová a dolu po schodech na druhé straně hory. V základním táboře se mi celkem klepaly nohy, protože schodů je tam opravdu dost a já už jsem nějaký ten týden nesportoval. Ještě jsem se podíval po městě, kde jsem poprvé viděl něco jako hotel pro turisty. Byly to takové věžáky s lodžií, dole kavárničky, restaurace a větší koncentrace lidí. Je to taky vyhlášená pláž pro surfaře. Takže to tady v létě musí vypadat. To si myslím pro dnešek stačilo. Doplnil jsem palivo a jel do středu severního ostrova, do města Rotorua přes Te Puke (hlavní oblast pěstování kiwi na Novém Zélandu).
