Poloostrov Coromandel (Cathedral Cove a Hot Water Beach)

15.11.2011 – 17.11.2011

Z Aucklandu jsem měl namířeno po silnici SH25 kolem celého poloostrova Coromandel, kde mě nejvíce zajímali místa Katedrálový záliv a pláž, kde z hloubky vyvěrají horké prameny. Cesta vedla kolem západního pobřeží, kde byly zase samé hezké panorámata, ale silnice byla uzoučká a hned vedle útesu, kde nebyla žádná svodidla, či nějaké podobné zabezpečovadlo. Tady je to občas vůbec trošku o ústa a člověk si musí dávat pozor na cestu. Už když jsem jel cestou zpět z Cape Reinga dolů po západním pobřeží, tak jsem se divil, že nikde nejsou žádné značky, natož svodidla. Prostě jen sráz dolu hned vedle silnice. Takže se cestou nemůžu moc kochat a musím sledovat silnici. Je to poloostrov hornatý, takže jsem se chvíli šplhal nahoru, pak dolů, následně zase nahoru. Cestou je hodně pěkných odpočívadel, kde se dají udělat nádherné fotky krajin, kopců a zálivů. Samozřejmě ani zde nechyběly ovce a krávy na svazích. Používají je tady místo sekaček, jinak si nedokážu představit, jak to může být tak hezky zastřižené. Nebo tu mají speciální trávu, která roste maximálně do 10 až 15 centimetrů a pak se růst zastaví.

V první půlce cesty mi nepřipadalo nic až tak moc zajímavé, takže jsem pomalu jel rovnou až k Hot Water Beach, která je po cestě trošku blíž než Cathedral Cove. Zaparkoval jsem poblíž pláže a dle plánku u vstupu jsem se vydal k horkým pramenům, které byly cca. 600m od parkoviště. Tady jsem poprvé na Zélandu viděl u nějaké atrakce víc lidí pohromadě. Takových 80 kousků na cca. 50m pláže. Prostě normální Bibione. Každý měl v ruce lopatu a dělal důlek na sezení, aby si užil vlastní lázně. Funguje to jednoduše. Vždy 2 hodiny před odlivem a 2 hodiny po něm si můžete rýčem vyhloubit cca. 2m od vody důlek v písku a čekat až narazíte na horký pramen. Poté se můžete jen tak povalovat a relaxovat dokud voda nevychladne. Já jsem lopatku neměl, ale nějakýmu nemčourovi se protrhla hráz a všechna jeho teplá voda z vyhloubené díry tekla přímo mě pod nohy. Takže jsem taky okusil. Myslel jsem, že to bude jen trochu teplá voda a všichni z toho nadělaj. Ale byla opravdu tak horká, že se v ní pomalu nedalo stát. Byl to zajímavý kontrast s tou ledovou vodou v moři dva metry opodál. Pomalu už začalo zapadat sluníčko, takže jsem se posunul do města Hahei, odkud se už jde pešky ke Cathedral Cove. To jsem si chtěl nechat na druhý den, kdy budu mít dost času. Zaparkoval jsem zase hezky pěkně u pláže, kde jsem měl suprový výhled a hned vedle byly i toalety. Vedle mě byla zaparkovaná ještě další parta lidí, která měla v úmyslu to samé. Pustil jsem si pár dílů „How I Met Your Mother“ a těšil se na zítra.

Ráno jsem dal snídani, hygienu a trošku jsem promrskal slovíčka a anglickou gramatiku, abych se zase trochu posunul a obohatil svoji slovní zásobu a vyrazil na parkoviště odkud se šlo pěšky ke Katedrálové zálivu. Byla to procházka asi na 45 minut, jedna cesta, takže krát dvě. Cestou byly ještě nějaké malé odbočky k různým dalším zálivům a zákoutím, ale to jsem neabsolvoval. Konec cesty bylo už jen několik schodů k samotné pláži, kde v útesu voda, vítr a já nevím co ještě všechno vymlela jakousi bránu, která nese název „Cathedral Cove“. Byla to taková hezká asi 150m pláž, která byla z jedna strany ohraničena útesem, kde shora kapala voda a tvořila takový malý vodopád a z druhé již zmiňovaným obloukem ve skále. Kousek od břehu byly v moři ještě malé ostrůvky, které tomu místu přidaly na kráse. Škoda, že voda ještě není dost teplá a nedá se koupat. Pár lidí si s sebou neslo i potápěčskou výbavu včetně neoprenu, protože je tam krásně průzračná voda ideální na potápění.