Písečné duny v Te Paki

11.11.2011

Spal jsem na parkovišti u Cape Reinga a ještě co nejdál to šlo, takže jsem tu noc byl nejseverněji spícím člověkem na Novém Zélandu. Prostě na samém konci světa. Dobrej pocit. Ráno jsem si dal ještě menší vycházku od mysu k pláži Te Werahi Beach, kde jsem opět cvakal spoušť ostošest. Vůbec se mi odtamtud nechtělo, ale dva dny stačí. Takže jsem se spakoval a jel k Te Paki, kde jsou obrovské písečné duny asi na 7 km čtverečních. Tam jsem si za 15 dolaru na hodinu půjčil sandboard, což takové klasické prkno do vody pro začátečníky. Říkal jsem si, že je to zase zlodějna za ty peníze, ale když jsem musel v tom vedru šplhat po rozpáleném písku 40m vysoko, tak jsem to přehodnotil. Nakonec jsem byl za 30 minut po čtyřech jízdách úplně mrtvej, tak jsem se jen trošku opekl na sluníčku a mazal do auta, protože jsem nebyl moc namazanej a slunce na tom písku pálilo úkrutně. Dalších 15 minut jsem si vysypával z kapes písek a oklepával se. Ale byl to zážitek, jsem rád, že jsem to zkusil. Taky sem si jistej, že bych na opravdový poušti nepřežil ani jeden den. A to je teprve jaro a Nový Zéland, žádná Sahara.

Dal jsem lehkou svačinu a jel dál na jich po západním pobřeží. Na celé cestě zpět až do Aucklandu byl pro mě zajímavý jen asi Kauri Park. To jsou jedny z nejstarších (až 2000 let) a nejtlustších stromů na celém světě. Chtěl jsem přenocovat někde před tímto parkem, abych měl následující  den dostatek času. No a to byl celkem taky dost zážitek, protože jsem si dal do navigace nějaké město, kde jsem chtěl zhruba spát a jel. Navigace ukazovala ať jedu následujících 24 kilometrů rovně, tak jsem ji vypnul, abych neplácal baterku. Projel jsem jedno město, které vím, že bylo na trase a další mělo být asi o další čtyři kilometry dál. Tak jedu, jedu, nějak jsem to nevnímal a po asi půl hodině si říkám, že něco nehraje. Benzín dochází a já nevim kde jsem. Tak zapnu navigaci a ta mi říká, že to město, které mělo být čtyři kilometry je kilometrů 46!!! Damn it. Asi bych se mohl nějak vrátit, ale jel jsem podle navigace, která mě vedla horama, kde nebyla ani asfaltka, neměl jsem signál na mobilu, začalo se stmívat a hlavně mi docházel benzín. Vzkaz pro rodinu. :-) No ale nakonec jsem se dostal tam kam jsem chtěl a dojel jsem. Navigace mi pak říká, odbočte vlevo a najeďte na trajekt. :-) Takže mi hned bylo jasný, proč jsem prvně jel dál po silnici a ztratil se. Kdo by to čekal, že? Aby to bylo všem jasný, tak v tom městě, asi 400m ode mě za vodou byla benzínka. A poslední trajekt mi ujel. Takže jsem se trošku vyklidnil, zaparkoval vedle mola a šel spát s tím, že ráno hned v 7:30 hod jede první loď na druhou stranu a tam si načepuju plnou.