10.11.2011
Ráno jsem posnídal a vyrazil do města Kerikeri, kde jsem měl naplánovanou zastávku jen kvůli doplnění paliva, protože na severu je benzín drahý a hlavně na posledních 100km není žádná benzínka. Zároveň jsem dokoupil pár potravin v obchoďáku New World, kde jsem byl poprvé a taky se mi zdál lepší a lacinější než Countdown, kde jsem nakupoval úplně na začátku. Podle informačních letáků, které jsem dostal v informačním centru a podle toho co píše průvodce Lonely Planet jsem si udělal zase malou zajížďku na poloostrov Karikari, na pláž Matai Bay, která má být ze zdejších nejhezčí. Tady jsem už měl větší radost než v případě Omaha Beach. Zaparkoval jsem na úpatí kopce odkud to bylo asi 300m na samotnou pláž. Výhled ze shora byl úžasný. Klasika, nikde ani noha, bílý písek a ještě bylo zrovna krásné počasí, takže jsem vytáhnul krém 50+ kvůli ozonové díře, která je nad Novým Zélandem nejtenčí na světě a šel nachytat trošku bronzu.
Pak jsem to vzal už přímo k mysu Cape Reinga, kam to bylo cca. 200km. Po cestě byly ještě nějaké atrakce, ale ty jsem se rozhodl navštívit až cestou zpět. Poslední ch 120km k majáku vede stejně jen jedna cesta, po které musím jet zpátky tak jako tak. Jak bude vidět z fotek, je to po cestě samý kopec zelený, kde se buď pasou krávy nebo ovce. Nikde žádný plevel, sedmikráska, jetel a podobná havěť. Prostě paráda, až se tomu nedá věřit. Cesta končí malým parkovištěm, kde už je vstupní brána od které vede asi 300m cesta k samotnému majáku. Dojel jsem tam akorát k večeru, takže tam kromě mě, byl jen jeden chlápek ze Španělska. Udělal jsem hromadu fotek, protože výhled na moře, okolní skaliska a pláže byl fascinující. Počkal jsem na západ slunce a odebral se auta, kde jsem do notebooku překopíroval fotky a šel spát.
