Svítící červy, Paihia, Haruru Falls

9.11.2011

Cesta přes bažiny, kde roztou mangrovníky

Jak jsem psal včera, tak hned ráno jsem narazil na „Glow worm caves“ alias jeskyně se svítícími červy. Mělo by to snad být jediné místo na světě, kde se tyto zrůdy vyskytují. Byl jsem tam ještě před otvíračkou, která byla v 8:30 hod. Chvíli jsem počkal a pak už na mě kolem jdoucí paní volala, jestli chci jít dovnitř, že už můžu jít. Měl jsem průvodce nějakého Maora a na prohlídce jsem byl sám. Dost mlel, takže jsem mu rozuměl jen málo, hlavně takový blbosti, jako ať dávám pozor kam šlapu, pozor na hlavu až budu sestupovat a podobný nedůležitý věci. Vždycky když zhasnul, tak jich na stropě svítilo stovky. Když člověk zakloní hlavu, aby se podíval vzhůru, tak se mu automaticky otevře pusa. Můžete si to zkusit a on mi teprve až po 10 minutách povídá, ať mám zavřenou pusu, když se dívám nahoru, nebo mi tak nějaký spadne. :-) … Ke konci mi ještě říkal, že se na červíky přijel podívat i Bill Gates, takže to tam museli na pár hodin kompletně celé uzavřít. No přijel, samozřejmě by to nebylo to správné haló, kdyby přijel po silnici. Takže přiletěl asi třemi vrtulníky.

Dál jsem pokračoval do města Paihai, kde jsem si vybral pár dolarů, abych měl na různé vstupy a případně kempy nějakou hotovost. Skoro všude berou karty, snad na víc místech než u nás, ale když je člověk mimo civilizaci, tak nemá na výběr a bez peněz v kapse se neobejde. Hned vedle Paihai je přírodní rezervace Waitangi, kde byla podepsána smlouva mezi místními maorskými náčelníky a představiteli vlády královny Viktorie. Je tady spousta míst k vidění, ale já jsem se vydal na první větší cestu k vodopádům Haruru. Cesta tam a zpět byla na necelé tři hodiny. Cca. 10 km přírodní rezervací podél řeky Waitangi. Všude psali, že je tam hezké koupání, tak jsem s sebou do batohu vzal i plavky. Počasí na koupání zatím není, ale už jsem se potřeboval malinko opláchnout. Ještě jsem se cestou lesem celkem zahřál, takže to nebylo od věci. No ale voda je opravdu studená, bylo tam i pár lidí, takže jsem nedělal scény a jen si smočil nohy. Cesta vedla i přes bažiny, kde rostou mangrovníky, které jsou zvláštní svými kořeny, které koukají z bažiny kolmo nahoru. Jako kdyby někdo kolem každého stromu zapíchnul stovky špejlí. Po návratu jsem sednul do auta a už zase hledal místo na přespání. Nejel jsem daleko, jen okraj Paihii, kde bylo stanoviště pro campervany. Jedna noc 12 dolarů + 2 dolary sprcha. Řekl jsem si, že za kemp budu platit jen v případě, pokud budu potřebovat sprchu, protože zajít si na záchod a vyčistit zuby můžu skoro kdekoliv a spím v autě. Tak nevím proč bych měl za to nic někomu platit. No ale tohle byl ten případ, kdy jsem se chtěl osprchovat, takže jsem se tam „ubytoval“.