20.11.2011
Kolem Rotorua je spousta míst, kde může člověk vidět unikat plyny z nitra země, zahlídnout bublající bahno a různě zbarvené jezírka podle obsahu určité prvku. Jedním z nich je i Wai-O-tapu, což je termální oblast a rezervace spravovaná DOC (Department of Conservation) asi 18km jižně od Rotorua. Viděl jsem už nějaké fotky v Praze, tak jsem zhruba věděl do čeho jdu a to víc jsem se těšil. Akorát jsem tam byl bohužel kolem poledne, takže jsem promeškal gejzír Lady Knox, kteří místní zaměstnanci dráždí mýdlovými bublinkami každý den v 10:30 hod ráno. A on pak na základě toho chrlí termální vodu do několikametrové výšky. Protože je Wai-O-Tapu přírodní rezervací, jsou veškeré místní rostliny, živočichové a geologické formace přísně chráněny. Hustý porost keřů zakrslé Manuky, který prakticky obklopuje celou oblast je velmi hořlavý, stejně jako některé vyskytující se minerály. Z toho důvodu je v parku kouření přísně zakázáno. Překvapili mě hned u vstupní brány, kde se mě klasicky zeptali odkud jsem. Povídám, že z České Republiky, stejně jako vždycky a paní najednou šáhla pod stůl a vytáhla mi českého průvodce po parku. Takže měli hned pár plusových bodů, aniž bych něco viděl. Park měl tři části, barevně odlišené a každý úsek/okruh se s tím dalším protínal. Pokud člověk prošel všechny tři etapy, což doufám absolvoval každý, kdo tam byl, zabrala mu procházka zhruba nějakou hodinu a čtvrt. Na závěr jsem se nechtěně musel občerstvit v místní restauraci, když jsem viděl ty dobroty a dal si konečně tu jejich speciální kávu Flat White. Je to nápoj na bázi espressa s mlékem našlehaným párou, který se podává v normálním kávovém šálku nebo hrnečku. Vrstva našlehaného mléka na hladině by měla mít 2 mm, aby izolovala kávu.
Na odchodu jsem tam ještě zahlédnul prospekty o termálních bazénech, které byli vzdálené jen 6 km. Na fotkách to vypadalo dobře, tak jsem si říkal, že to bude klasika. Za normální vstupné jen ten velký bazén, kde bude milión lidí a všechno ostatní za příplatek. No ale co, teplá voda se zase po pár dnech hodila a 14 dolarů nebylo tak moc. Nakonec jsem byl překvapený a bylo dostupné vše, co bylo v prospektu, kromě „private spas“ což bylo jasný. Ani tam ale nebylo tolik lidí, takže i ty normální bazénky byly celkem „private“. Pohodička. Během necelých čtyř hodin jsem se pěkně odmočil a k večeru vyrazil, abych stihnul ještě popojet kousek dál a najít dobrý flek na přespání. Nakonec to bylo až u města/jezera Taupo na hezkém opuštěném parkovišti u vody. Se mnou tam byly ještě další dvě auta a to byli také nějací backpackeři, stejně jako já.
Na odchodu jsem tam ještě zahlédnul prospekty o termálních bazénech, které byli vzdálené jen 6 km. Na fotkách to vypadalo dobře, tak jsem si říkal, že to bude klasika. Za normální vstupné jen ten velký bazén, kde bude milión lidí a všechno ostatní za příplatek. No ale co, teplá voda se zase po pár dnech hodila a 14 dolarů nebylo tak moc. Nakonec jsem byl překvapený a bylo dostupné vše, co bylo v prospektu, kromě „private spas“ což bylo jasný. Ani tam ale nebylo tolik lidí, takže i ty normální bazénky byly celkem „private“. Pohodička. Během necelých čtyř hodin jsem se pěkně odmočil a k večeru vyrazil, abych stihnul ještě popojet kousek dál a najít dobrý flek na přespání. Nakonec to bylo až u města/jezera Taupo na hezkém opuštěném parkovišti u vody. Se mnou tam byly ještě další dvě auta a to byli také nějací backpackeři, stejně jako já.