3.2.2012 – 4.2.2012
Rotoiti
Kvůli špatnému počasí, které panovalo ve čtvrtek, kdy jsme měli naplánovanou trasu kolem jezera Rotoiti (Lake Rotoiti circuit 21km), jsme se přesunuli do kempu vedle DOC informačního centra. To leží ve městě Saint Arnaud. Dle vystaveného letáku v „Íčku“ mělo být zítra hezké počasí, jen s lehkými větry od 3000m. To bylo kolem 10:00 hod dopolední, takže celý den před námi. Z toustového chleba, těstovin, rýže a dalších věcí, kde není pořádný kus masa, mám pořád hlad. Proto jsme se rozhodli, že si uděláme klasické české bramboráky, kterými se přejím a bude mi konečně blbě a težko od žaludku. :-) Celou dobu, co tady jsem, to probíhá tak, že se najím a mám hned hlad. Neustálý boj. Musím si pak někde ve warehousu vybalit z krabice váhu a zkusit se zvážit. Za chvíli budu neviditelnej. Takže hurá do kempu, zaplatili jsme si powersite místo (s elektrikou, 12 dolaru osoba) a mohli se kouknout na pár filmů, aniž by nás to stálo baterku v obou noteboocích + si dobít ostatní elektroniku. Natahali jsme veškeré propriety do kuchyňky a pak zjistili, že mají prázdné plynové bomby. Bramboráky nebudou. Mírně naštvaný jsem běžel do auta pro náš plynový vařič. Udělali jsme si alespoň šťouchané brambory s cibulkou a lunchmeat, které netrvají tak dlouho. No co, brambora jako brambora. Žaludek mi to po delší době zaplnilo celkem slušně. Dovařili jsme, umyli nádobí a v tom přijel nějaký chlápek vyměnit plynovou bombu. :-) Dělají nám tu dobré naschvály. Dali jsme si sprchu, Katka si vyprala, koukli na druhý díl Pána prstenů (když už jsme byli na tom Tongariru a já ho pořád neviděl) a šli připravovat věci na večeři. Katka se začala nudit, když jsem si hrál s telefonem a kamerou, takže se chtěla pustit do těch bramboráků, alespoň navečer. No plyn už sice byl, ale teď nastal zase problém se zapalovačem, který tam sice byl na lanku, ale neškrtal. Tak jsem poprosil pána z vedlejšího karavanu.
Vše vypadalo nadějně. Příprava zabrala nějaký čas a bramboráků bylo ve výsledku víc, než jsme mohli sníst. Byl jsem přejedený. Jaká krása. :-) Pak jsme si jen zabalili věci na zítřejší track, koukli na film „Czech made man“ a šli spát. Já jsem si teda pak pustil ještě sám jeden filmeček, protože beru elektriku jako neskutečnej dar, který musím využít.
Rotoiti
Kvůli špatnému počasí, které panovalo ve čtvrtek, kdy jsme měli naplánovanou trasu kolem jezera Rotoiti (Lake Rotoiti circuit 21km), jsme se přesunuli do kempu vedle DOC informačního centra. To leží ve městě Saint Arnaud. Dle vystaveného letáku v „Íčku“ mělo být zítra hezké počasí, jen s lehkými větry od 3000m. To bylo kolem 10:00 hod dopolední, takže celý den před námi. Z toustového chleba, těstovin, rýže a dalších věcí, kde není pořádný kus masa, mám pořád hlad. Proto jsme se rozhodli, že si uděláme klasické české bramboráky, kterými se přejím a bude mi konečně blbě a težko od žaludku. :-) Celou dobu, co tady jsem, to probíhá tak, že se najím a mám hned hlad. Neustálý boj. Musím si pak někde ve warehousu vybalit z krabice váhu a zkusit se zvážit. Za chvíli budu neviditelnej. Takže hurá do kempu, zaplatili jsme si powersite místo (s elektrikou, 12 dolaru osoba) a mohli se kouknout na pár filmů, aniž by nás to stálo baterku v obou noteboocích + si dobít ostatní elektroniku. Natahali jsme veškeré propriety do kuchyňky a pak zjistili, že mají prázdné plynové bomby. Bramboráky nebudou. Mírně naštvaný jsem běžel do auta pro náš plynový vařič. Udělali jsme si alespoň šťouchané brambory s cibulkou a lunchmeat, které netrvají tak dlouho. No co, brambora jako brambora. Žaludek mi to po delší době zaplnilo celkem slušně. Dovařili jsme, umyli nádobí a v tom přijel nějaký chlápek vyměnit plynovou bombu. :-) Dělají nám tu dobré naschvály. Dali jsme si sprchu, Katka si vyprala, koukli na druhý díl Pána prstenů (když už jsme byli na tom Tongariru a já ho pořád neviděl) a šli připravovat věci na večeři. Katka se začala nudit, když jsem si hrál s telefonem a kamerou, takže se chtěla pustit do těch bramboráků, alespoň navečer. No plyn už sice byl, ale teď nastal zase problém se zapalovačem, který tam sice byl na lanku, ale neškrtal. Tak jsem poprosil pána z vedlejšího karavanu.
Ráno vstávačka, příprava snídaně a přeparkování auta k informačnímu centru, když budeme celý den pryč. Celá trasa nebyla moc náročná, protože se šlo kolem jezera, takže po rovině. Akorát jsme nevěděli, jestli půjdeme 21km, nebo 31km. Na druhé straně jezera, kde se do něj vlévá řeka, je možnost si celou trasu zkrátit přebroděním. Samozřejmě za předpokladu, že není moc vody. To ve výsledku udělá 3 hodiny navíc (10km). Měli jsme štěstí a přes ledovou řeku se dostali. Ale byl to adrenalin, protože jsme měli na zádech foťáky s doklady. Voda byla jen lehce nad kolena, ale proud byl silný. Boty jsme radši hodily na druhou stranu břehu, abychom se mohli jistit rukama o kameny ve vodě. Přece jenom má člověk větší stabilitu, když je na čtyřech. :-) Celé té dopadlo dobře a nikomu z nás se nic nestalo. Druhá půlka tracku už tak neubíhala, ale byli jsme i se závěrečným stoupáním lehce po páté hodině u auta. Využili jsme ještě kuchyňku v kempu, kde jsme už neměli co pohledávat (placena jen jedna noc), uvařili večeři, opláchli se ve sprše a jeli k druhému jezeru v NP Nelson Lakes Rotoroa, kde jsme přespali u toalet na odpočívadle, kde bylo samozřejmě milión sandflies (pouštní blechy). Jestli jsem se už nezmínil, tak jsou to potvory, které jsou hlavně na Jížním ostrově a otravují život každému návštěvníkovi.
Jakmile máte odkrytý kousek kůže, který není postříkaný repelentem (který nijak extra nezabírá), máte smůlu. Už přes týden se neustále drbem a máme pupínky na celém těle. Sice to nebzučí jako komár, ale je jich tu neskutečně krát víc než komárů v ČR někde u vody. Ten alespoň kousne, nasaje krev a dá pokoj. Tahle blecha kouše pořád, dokud ji nesrazím hřebínek. Takže se zavřít do auta, všechny pozabíjet a pokud možno už nevylézat.
Rotoroa
Ráno super snídaně v oblaku sandflies, takže jsem musel být pořád v pohybu a máchat kolem sebe rukama. Celkem mě to vytáčí, takže mám blbou náladu hned po ránu. Zabalili jsme si věci do batohů a posunuli se k jezeru. Rotoroa není tak oblíbená jako Rotoiti. Není zde moc dobře přístupných walků, takže jsme vybrali jen kratší okružní vycházku na 2-3 hodiny. To se týká té strany, kam jsme přijeli autem. Nešlo se ani kolem jezera, zase jen lesem, kde byl alespoň na konci menší vodopádek, spíš tedy padající voda. (Waterfall)
Ráno super snídaně v oblaku sandflies, takže jsem musel být pořád v pohybu a máchat kolem sebe rukama. Celkem mě to vytáčí, takže mám blbou náladu hned po ránu. Zabalili jsme si věci do batohů a posunuli se k jezeru. Rotoroa není tak oblíbená jako Rotoiti. Není zde moc dobře přístupných walků, takže jsme vybrali jen kratší okružní vycházku na 2-3 hodiny. To se týká té strany, kam jsme přijeli autem. Nešlo se ani kolem jezera, zase jen lesem, kde byl alespoň na konci menší vodopádek, spíš tedy padající voda. (Waterfall)
