3.11.2011
Včera se mi po komplikacích s vyřizováním SIM karty už nechtělo nic. Takže dnešní vstávání nic moc. Musel jsem jít do banky zařídit účet a podat žádost o IRD number, kvůli práci. Probudil jsem se celkem včas, nějak po sedmé hodině a hned začal vyplňovat formulář. Abych to nedělal na poště ve stresu, tak jsem si ho včera jen vyzvednul a teď si ho v klidu vyplním. Pak jsem si ještě osvojil pár slovíček z bankovního sektoru a vyrazil do nákupního centra, kde je vše pěkně pohromadě včetně pošty a banky.
Jako první jsem šel do banky. (pro mě nejvíc stresující) Hned kousek od dveří seděl volný bankovní poradce, který se jmenoval Mohamed. Tak jsem začal … Hi, I would like to create a bank account please. A už to šlo samo. :-) Mohamed začal bušit do počítače a dával mi doplnující otázky. Celkem jsem rozumněl a něco odpovídal. Řekl jsem mu jaký chci typ účtu, (to jsem se předtím samozřejmě podíval doma na internet a měl jsem vybráno) tak jsem ho celkem překvapil. Jinak bych si asi težko vybíral, kdyby na mě začal sypat různý výhody a nevýhody. Prioritou bylo samozřejmě nic neplatit. :-) Takže jsem si vybral účet, kde se nemusí platit měsíční paušál a platby EFTPOS kartou (na kterou zatím čekám) u prodejců, např. v krámě jsou také zdarma. Je to včetně internetového bankovnictví. Nic víc nepotřebuju, takže mě výše poplatků za ostatní věci vůbec nezajímala. Mohamed na mě ještě zkoušel, abych si tam vložil nějaké peníze, ale to jsem odmítl. Mám u sebe nějakou hotovost a účet budu spíš potřebovat jen kvůli práci, protože zaměstnavatelé výplatu vyplácejí vždy na účet. Je tady i celkem běžné platit v obchodě nákup za 1$ kartou a nikdo se na Vás nekouká jak na vraha. Takže si tam pak možná nějaké peníze vložím, nebo prostě počkám na první výplatu a až pak budu používat tu jejich kartu.
No ke konci jsem měl ale trošku problém, protože mi Mohamed řekl, že mi karta přijde do 3 dnů a ať si zatím dojdu na přepážku namačkat PIN. Že až mi přijde karta, tak bude hned aktivní. Vůbec jsem ho nechápal, protože takovíto postup neznám ani z ČR. Takže tam šel se mnou a ženský na přepážce řekl, proč tam vlastně stojím. :-) Pak už mi jen předal všechny papíry, zaktivoval internet banking a šel jsem na poštu řešit IRD.
Tam to bylo ještě snadnější , protože jsem měl formulář předpřipravený. U okénka jsem ho tedy odevzdal spolu s pasem, vízem a evropským řidičákem. Paní si ho šla někam okopírovat a pak mi jen předala útržek, abych měl doklad, že jsem vůbec o něco žádal a šel pryč. Takže jsem vlastně ani nemusel vůbec mluvit. :-)
No a za odměnu jsem si dal dobrý oběd v Burger Kingu. … Pak jsem s Pavlem začal řešit auto, měl nějaké vybrané, tak jsem jel s ním. Kdyby ho koupil, bylo potřeba jet zpět dvěma. Nevím jestli to bylo dobře, ale auto koupil a já musel poprvé řídit. Samozřejmě, že se tady jezdí na druhé straně, tj. vlevo a ještě jsem měl manuál, takže řazení levou rukou. Pavel jel s novým autem hned na technickou, takže jsem se navíc ještě musel sám dostat domu. No ale jelikož jsem dobře připraven, vytáhnul jsem telefon se zélandskou navigací a domu se dostal v pohodě. No v pohodě, samozřejmě jsem myslel, že musím zemřít na každé křižovatce, když je všechno obráceně, takže maximální soustředění. Jel jsem jak posr**** hezky v nejpomalejším pruhu (v levém), abych se domu dostal živej. To jsem měl ještě štěstí, že to bylo evropské auto s řízením vpravo. Ty japonské, kterých je tady asi 90% mají totiž i blinkr na druhé straně. Takže všichni turisti na křižovatkách stírají a neblikají. :-) No každopádně všechno klaplo a já úspěšně zakončil druhý den.
