Čtvrtý den, přepis a vybavení auta

5.11.2011

Dnes jsem se měl stát hrdým majitelem nového vozu. Posnídal medové vločky s mlékem, k tomu jsem měl ještě nějaký jogurt z Countdownu, což je takový dražší obchoďák tady na Zélandu, jak jsem později zjistil. Takže to tu zas tak drahé nakonec není, jak jsem zprvu myslel.  Nejlepší je asi kupovat potraviny v PAK’nSAVE, kde třeba stejný džus stojí o dolar méně než v Countdownu. Mimochodem tady mají výborné džusy a celkem za rozumnou cenu. Tři litry vyjdou na čtyři dolary, což je nějakých 58 korun. Vůbec mi připadá, že tady jsou lidi a hlavně původní obyvatelé Maoři trošku při těle. Taky se není čemu divit, protože všechno prodávají v mega baleních. A většinou mají skoro na každou věc akci, že když si člověk koupí dva stejné výrobky, celkem dost ušetří. Takže je potřeba koupit dvě bagety, dvakrát balení šunky apod. Ani nevím jestli jde třeba koupit jeden jogurt, protože všude v regálech mají balení po šesti, když si chce člověk koupit plátkový sýr, tak základní balení je asi 3x větší, než ta samá klasika v Čechách a takhle bych mohl ještě chvíli psát.

Ještě jedna zajímavá odbočka k Maorům. Venku je počasí tak nějak na kraťasy a tričko, občas je potřeba vzít na sebe softshellovou bundu, protože fouká. Je tu pořád jaro. Ale Maorové chodí snad všichni strašně na lehko, takže kraťasy a tílko je samozřejmost, ale většina z nich chodí BOSA. Takže v krámě normálně mezi těmi lednicemi na studené podlaze bez bot jako by se nechumelilo. Venku to samé. Co jsem zjistil, tak většina baráků je typu „bungalov“ a nevedou zde žádné ústřední topení! Takže na zimu akorát vytáhnou přenosné topení, kterým vytopí nějakou místnost. Proto jsou asi otužilejší, než ostatní přistěhovalci.

No takže jsem jel s Pavlem na poštu do centra, protože byla sobota a malé pošty na kraji města mají zavřeno. Přepsání auta na nového majitele je opravdu záležitost na několik minut. Tady by jsme se mohli my Češi inspirovat. Stačí vyplnit jeden formulář (jeli auto od dealera) nebo dva, když kupuju auto přímo od nějakého majitele (formulář pro prodávajícího a kupujícího), zaplatit 9.50$ a jste majitelem. Ještě jsem si musel udělat registraci za tuším 77$ na 3 měsíce. Každé auto musí mít tzv. WOF (Warrant od Fitness), což je naše technická. Já jí mám do 3.5.2012. To je standart u starších aut a ještě zaplacenou registraci, kterou jsem si dal na nejkratší čas, tedy na 3 měsíce. Důvod je prostý, registrace na 3 měsíce stojí zhruba 77$ a auto může za dva měsíce kleknout, tudíž je risk si ji platit třeba na půl roku. U dieselových aut se platí ještě tzv. RUC tuším. Musíte si předplatit kilometry, které můžete najet. Já mám benzín, takže to neřeším. Nafta je tu mnohem levnější než benzín, ale díky RUC vyjde provoz auta ve výsledku na stejný peníz. Celkově tady jsou ale pohonné hmoty o trošku levnější než u nás. Litr benzínu (91 - zelený) vyjde na 2.069$. To je nějakých 29.50 Kč. Zatím jsem teda tankoval jen u jedné benzínky, tak uvidíme. Takž suma sumárum jsem vyplnil dva papíry, jeden na přepis auta a druhý na registraci, strčil to pánovi na poště do okýnka a za 5 min. jsem měl vše vyřízené.  Za auto jsem pak Pavlovi zaplatil 3700 dolaru včetně postele.

Odpoledne jsem se už vydal na nákup vybavení do auta. Potřeboval jsem matraci (129 dolarů), dále jsem koupil základní nádobí (HAHA, jsem zvědavej co s ním budu dělat) jako pánvičku, kastrůlek, dřevěné prkénko, nerez hrneček a takovou umělohmotnou věc na míchání jídla. :-) Dále malý stolní vařič s náhradními plynovými bombičkami, plastikové boxy na oblečení a to samé v menším podaní uzavíratelné na jídlo, celkem čtyři kusy a polštářek na spaní do auta. Zbytek vyšel asi na 120 dolarů, takže celkem zase krásných 250 dolarů mínus. Vše jsem koupil ve warehousu, což je takový krám na všechno za celkem přijatelné ceny.

No a jelikož dnes přijeli další Češi, tak mě čekala první noc v autě, protože jsem musel uvolnit pokoj. Ale stále u Pavla před barákem, takže jsem měl k dispozici sprchu, záchod, elektriku a další vychytávky civilizovaných lidí.:-)