1.11.2011
Hned po tom, co jsme vystoupili, tak nás pracovníci letiště směrovali buď na další kontrolu a scanner příručních zavazadel s proskočením rámu na kovové předměty nebo na odbavení zavazadel. Překvapivě si všichni Korejci šli pro bágly a zbytek se nechal zrentgenovat před dalším letem. :-) Měl jsem po těch kontrolách asi 2 hodinu času, takže jsem si zdřímnul na sedadlech před „GATE 12“, kde čekali lidi na let na Nový Zéland. Využil jsem tří volných sedadel a konečně se pěkně natáhnul celé tělo. V této pozici už jsem neměl problém usnout. Jelikož jsem byl ze všeho trošku vyklepanej, tak jsem si nařídil budíka, aby mi druhé letadlo neuletělo. Vzbudil jsem se asi 5 min. před budíkem. Nejlepší bylo, že tam pak stálo asi o 300 lidí víc (druhé letadlo byl boeing 747-400 kam se vejde ještě více lidí než do 777ičky) a já tam rozvalenej na třech sedačkách a lidi kolem mě stáli. :-)
Hned po tom, co jsme vystoupili, tak nás pracovníci letiště směrovali buď na další kontrolu a scanner příručních zavazadel s proskočením rámu na kovové předměty nebo na odbavení zavazadel. Překvapivě si všichni Korejci šli pro bágly a zbytek se nechal zrentgenovat před dalším letem. :-) Měl jsem po těch kontrolách asi 2 hodinu času, takže jsem si zdřímnul na sedadlech před „GATE 12“, kde čekali lidi na let na Nový Zéland. Využil jsem tří volných sedadel a konečně se pěkně natáhnul celé tělo. V této pozici už jsem neměl problém usnout. Jelikož jsem byl ze všeho trošku vyklepanej, tak jsem si nařídil budíka, aby mi druhé letadlo neuletělo. Vzbudil jsem se asi 5 min. před budíkem. Nejlepší bylo, že tam pak stálo asi o 300 lidí víc (druhé letadlo byl boeing 747-400 kam se vejde ještě více lidí než do 777ičky) a já tam rozvalenej na třech sedačkách a lidi kolem mě stáli. :-)
Balíček věcí na zpříjemnění letu byl stejný jako na cestě do Soulu a jídlo jsem taky vždy volil evropské. Akorát si tady dal navíc výborné arašídy „honey roasted“, které jsem si při prvním letu nevzal, což byla chyba, protože jsem lepší v životě neměl.
Zase tady byla plazma, ale s malinko menší úhlopříčkou než v boeingu 777 a trošku jiný ovladač. Dalo se z něj asi i volat, kdyby se tam strčila kreditka. Samozřejmě než jsem na všechno přišel, tak jsem zmáčknul nějaké tlačítko a asi 3x si přivolal letušku, aniž bych něco potřeboval. :-)
Let byl o trošku delší než v prvním případě, cca. 11 hodin. Záda mě už bolela celkem krutě, takže jsem usnout nemohl. Dal jsem si nějaký film, abych potrénoval angličtinu, večeři, pak dokument o stavbě Airbusu A380 a něco o cestování na Madagaskaru, kouknul na „Sky mapu“ kde se nacházíme a zjistil jsem, že zbývá ještě asi 7 hodin letu. Docela blbý. Pak jsem přišel na to, že když si dám ten polštář co mám za hlavou dolu za záda, bolest trošku ustoupí. Záda jsou pak anatomicky vytvarovaná a nebolí. Takže hurá, zase jsem mohl na chvíli usnout. … Probudil jsem se asi hodinu před svítáním a už jsem se modlil, kdy začnou letušky rozdávat vlhké ručníky, protože to znamenalo, že bude následovat snídaně. :-) Zase jsem si pochutnal, vyplnil „Arrival card“ a šlo se na přistání.
V Aucklandu proběhlo pár formalit, jako další scanner, kontrola turistické obuvi, jestli nejsou od hlíny a dostal jsem vízum do pasu. Počkal na zavazadla, která měla z Prahy cestovat rovnou na Zéland bez dalšího check-inu v Soulu. Takže jsem se trochu bál jestli na tom pásu pojede i moje taška. Nakonec se tam objevila celkem rychle a mazal jsem z letiště ven.
